Příspěvek z konference Unie českých spisovatelů na téma Postavení českého spisovatele dnes

   (Náměty k úvaze)

   Komunikace mezi autory. Krajská nakladatelství v minulosti. Časopisy a noviny a jejich podíl na celkovém kulturním obraze. Literární autority dříve a nyní a jejich selekce. Kvality nakladatelského zázemí dříve a nyní. Způsoby politických tlaků v proměnách času. Nepřehledný internet jako hledání v kupce sena.
   O těchto bodech jsem dlouho uvažoval, abych nakonec usoudil, že tímto se asi budou zabývat jiní. Navíc to, co existovalo dříve i teď, je v podstatě již minulostí. Česká společnost, ale i veřejnost jiných zemí se dává do pohybu. Řekl bych, že budoucnost je nutné formulovat bez nostalgie a sporů o tom, co již není.
   Zde je tedy úvaha vycházející z těchto bodů.

   Každé naše rozhodnutí, ať chceme či nechceme, je politické. Politické ne ve smyslu stranické disciplíny, stranických omylů a falší, ale ve smyslu lidské zodpovědnosti.
   Velmi mnoho z těch, kdo se angažují v nepřehlednostech světa, na jehož tvorbě jsme se podíleli a podílíme, budou tvrdit, že tak činí z nutnosti a čistého srdce. Velmi často však nejsme v souladu s řádem, který je vlastní všemu živému. Občas chceme, aby voda tekla do kopce, chceme uplatnit více svoji představu než službu zákonitostem života, a proto máme hloupou politiku a hloupé umění slova. Neexistuje selekce a hierarchie hodnot.
   Nedovedu si představit, že ve sportovních disciplínách by působila obdobná kritéria. Ano, i tam hrají svou úlohu finance, pavučina známostí a nereálné sny. Je ale nemožné, aby si výkonnostně špatný sportovec koupil postup do první ligy, nebo aby tam byl protlačen sympatizantem, který ho tam prostě chce. Problém nás autorů spočívá i v chabé vzájemné komunikaci mezi těmi, kteří na to mají a chápou svoji zodpovědnost.
   Velmi se mi nelíbí termín, že by se kdokoliv měl zviditelňovat. Vždyť jsme pouhými střípky mozaiky, která může být překrásná, ale i odpudivá. Podle této logiky vytváříme společenskou parafrázi Čapkovy pohádky Jak pejsek s kočičkou pekli dort. No, a je nám špatně. Na rozdíl od pohádky nám tento náš výtvor nesežral a nesežere žádný zlý a hloupý pes.
   Bylo lidsky pochopitelné, že jsme v minulosti usilovali o větší míru svobody. Podařilo se nám však vytvořit chaos. To, co prožíváme, je jakási výchovná facka.
   Dovolím si použít citát Karla Marxe, že „svoboda je poznaná nutnost“. Nevnímejme tento citát ideologicky, ale filosoficky a lidsky. Minulost již změnit nelze. Wolkrův verš, že sny se nejlépe zabíjejí tím, že se uskuteční, budiž pro nás výstrahou.
   Cíl spravedlivé a přehledné společnosti s věrohodnou hierarchií hodnot je možná vzdálený. Bylo by však dobré, a to v rozhodnutí každého z nás, opustit bludiště egoistických přání a nezahlcovat současnost nákladem vlastního já.
   Vždyť pouze podřízenost přirozenému a obnovitelnému životu, kterou přijmeme jako společný a závazný úkol, nás může vyvést z dusivé atmosféry současné reality.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)