Tak pravil Radoslav Krejčíř v druhé polovině roku 2010 ke kauze Alexander Vondra, kdy skutečně hrozily různé a tvrdé sankce. Většina politické reprezentace byla přesvědčena, že je nutné Vondru konečně uvařit. Ovšem realizace nebyla jednoduchá, jak by se zdálo z kvanta evidentních důkazů. Lze se poučit i z několika podobných starších příhod, které neprolomily pevné ohrady mafiánské soudržnosti, což platí dodnes.
   Připomeňme si stanoviska obou předsedů vlády: Topolánek Vondru vyválel v hnoji a blátě, kus chleba by si od něho ani vandrák nevzal, ale Nečas se ho velmi intenzivně zastal a zasviněné renomé mu očistil. Prakticky stejné stanovisko zaujal i v případě pana Drobila, kterého uchránil od všeho zlého.
   Na jednu stranu je přece jisté, že někdo ze skupiny kmotrů musí plnit stranickou pokladnu, ale na druhou stranu je nepochybně, že se intenzivní boj za „čest“ zlodějů časem obrací a takřka kope všem zúčastněným politický hrob (občas pro některé i hrob skutečný).
   Paradoxní na tom je, že Vondra dovede tahat Bartákovy skandály jako pouťový kejklíř zajíce z klobouku, stejně tak jako Kalousek, i když používá poněkud jiných metod a rétorického zabarvení. Problém byl a je v tom, že kdyby Vondra na konec rezignoval, řídil by svou skupinu zpovzdálí, nejspíše přes spícího pana Schwarzenberga, přestože státní správu, kterou řídil, zasvinil vždy tak, že k vyčištění příslušných postů by se nejlépe hodil pořádný granát. V porovnání převyšuje tak příkladně Grosse i Langra, a to je co říci. Nebudeme rozebírat jednotlivosti, zmiňme se třeba jen o zadávání zakázek svým známým v několikanásobcích běžných cen anebo potvrzování falešných faktur atd.
   Dle všech indicií je Vondra, stejně jako Kalousek a někteří jejich nejbližší v přímém područí amerického vojensko-průmyslového komplexu, kterému dělají lobbisty. Kdyby záleželo pouze na této skupině vyvolených a pekuniárně nad míru zajištěných, šel by celý státní rozpočet na nákup amerických zbraní a tato aktivita by se dala přirovnat tsunami v Thajsku. Ve skutečnosti je jistý rozdíl v tom, že skutečná katastrofa naší vlasti probíhá pomaleji, zato však jistě, jak to každý pociťuje na sobě a své rodině (o důchodcích a dalších problémech pomlčíme).
   Myslíte, že nám někdo pomůže „humanitární pomocí“? Tak naivní a zbavení vší soudnosti přece jenom nemůžeme být. Musíme si pomoci sami.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)