Vztah obou svébytných, a přitom si navzájem blízkých literatur, tedy literatury a lidové slovesnosti české a slovenské, je jistě doložitelný obrovským množstvím tematických, látkových i motivických paralel, vlivů a impulsů, výpůjček, narážek, dedikací, variací, je dokumentovatelný literární praxí v nejširším slova smyslu. Je nezpochybnitelný. Psalo se v této souvislosti nejednou (před listopadem 1989) o "československém literárním kontextu" a jeho třech základních funkcích, tj. integrační, diferenciační a komplementární (srv. Stanislav Šmatlák: O vzájomných vzťahoch českej a slovenskej literatúry. Slovenské pohl'ady 78, 1962, č. 10). Česko-slovenský (se spojovníkem i bez něj) kulturní kontext ukazuje na přítomnost slovenského prvku v literatuře české a českého prvku v literatuře slovenské. A to i tehdy, není-li vztah přímo tematizován.
   Česko-slovenské kulturní a literární vztahy měly a nadále mají nadstandardní povahu, což se doufám týká i jejich perspektiv. Dokladů tzv. meziliterárního pohybu a výměny lze zaznamenat nespočet. Je nadstandardní, že čeština Bible kralické sloužila jako evangelický liturgický jazyk na Slovensku, byť i ta byla slovakizovaná (hláska "ř" se vyslovovala jako "r", dvojhláska "ou" se monoftongizovala na "ú"). Mnozí spisovatelé a badatelé, mezi nimi Ján Kollár nebo Pavel Josefa Šafařík za národního obrození, Ladislav Mňačko či Ladislav Grosman v éře poválečné mohou být chápáni jako literáti slovenští i čeští současně, byť Mňačko psal téměř výlučně slovensky a německy. Připomeňme jen preromanticky a romanticky motivovaný zájem o folklór, pohádku a pověst, i celou řadu národopisných studií a obrázků např. Boženy Němcové, její povídku Chyže pod horami (1858), Slovenské pohádky a pověsti (1857-58), dále Adolfa Heyduka a jeho sbírku Cimbál a husle (1867), Julia Zeyera a jeho obdiv k slovenské pohádce, např. adaptace Samko Pták (1895), novoromanticky symbolizující osud slovenského národa, stejně jako veršovaná pohádka Radúz a Mahulena, vydaná o tři roky později.
   Nejde o náhodné motivy a paralely, jde o výraz jistých potřeb, literárních i mimoliterárních, vnitřního literárního pohybu žánrů a směrů (např. v době moderny na Slovensku, v tvorbě Ivana Kraska a J. Smreka), potřeb národních (hledání spojence v zápasech o bytí a nebytí jazyka, kultury, identity) či sociálněpolitických (např. formování jednotné proletářské a demokratické fronty ve 30. letech). Mimořádně důležitou roli v těchto vztazích sehrála literární levice, literatura spjatá se socialistickými idejemi. Navazovala na podněty marxistické skupiny DAV, zvláště Ladislava Novomeského, Vlado Clementise, Daniela Okáliho, Petra Jilemnického či Eduarda Urxe. Čeští badatelé v době nepřízně nejednou nalézali na Slovensku větší pochopení a pomoc než v domácích poměrech. Připomeňme i literární inspiraci slovenským, potažmo zakarpatsko-ukrajinským prostředím v době meziválečné (např. v dílech S. K. Neumanna, V. Vančury či I. Olbrachta) i Slovenským národním povstáním po druhé světové válce. Náhodná jistě není ani velká frekvence slovenských bohemik a českých slovenik v literatuře počátků 90. let, které svědčily o vědomí historické, etnické i kulturní blízkosti obou národů, o společném povědomí, o bratrství. Asi bychom v novodobé historii české a slovenské literatury nenašli autora, jenž by literatuře a vůbec realitě druhého národa nevěnoval bližší pozornost.
   Samostatnou kapitolu by tvořila překladová literatura, která sloužila oběma národům k tomu, aby je seznamovala s předními díly vědecké i umělecké slovesnosti jazykem oběma národům cele srozumitelným. Nedomnívám se přitom, že překladatelská produkce česká byla v tomto smyslu inspirativnější než produkce slovenská, i zde se uplatňovala komplementarita.
   Antologie uměleckých a esejistických textů s tematikou česko-slovenskou (včetně velmi inspirativního obrazu Prahy ve slovenské literatuře, byť bývá připomínán jen v souvislostí s literaturou německého jazyka), by mohla čítat několik tisíc stran.
   Potřeba vzájemného poznávání a obohacování je patrná stále zřetelněji, o čemž svědčí např. počty slovenských herců a souborů hostujících na českých i moravských scénách. I v českém prostředí oficiálně přezíraná Unie českých spisovatelů, organizace domněle dogmatická a levicově extremistická, navázala první zahraniční kontakty právě se Spolkom slovenských spisovatel'ov, spisovatelskou organizací domněle slovakofilní, etnocentrickou. Podpořila kandidaturu Milana Rúfuse na nominaci k udělení Nobelovy ceny za literaturu a slovenská strana dokázala ocenit českého básníka Karla Sýse jako umělce celoevropského významu.
   Vznik samostatných států, bez vypsání referenda a za nesouhlasu většiny obyvatel, musíme dnes chápat jako ambivalentní realitu. Na české straně uspokojil ekonomické požadavky kapitalistické a politické elity i revanšistické ambice těch, kteří se vznikem Československé nikdy nesmířili. Na Slovensku byl chápán jako nutný výraz ekonomické a politické emancipace od mocenského tlaku Prahy, přinášející nesmyslné příkazy (konverze zbrojní výroby atp.) i jako výraz národní svébytnosti Slováků (např. adjektivum "československý" bylo ve světě chápáno jako synonymum pro "český"). Mnozí se však s touto realitou dlouhá léta nemohli smířit, zvláště když nezodpovědní politici, více na české straně, líčili druhý národ v temných perspektivách a např. Slovensko jako zemi zaostalou, barbarskou, nekulturní.
   Nelze však jednoduše napsat, že kultury samostatné České i Slovenské republiky získaly méně, než co rozdělením ztratily. Postavení literatury je na Slovensku, alespoň podle mého soudu, příznivější než u nás, kde je část literátů programově "odsouvána" do bezvýznamnosti, ghettizována, umlčována, kde literatura ztratila prestiž a s ní i materiální základnu, kterou ještě za socialismu měla. Především vinou disidentů liberálních i konzervativních, tržních dogmatiků z řad spisovatelů. Vztahy mezi českými a slovenskými literáty žádné politické události nerozbily, spíše je podrobily zatěžkávací zkoušce. Negativních důsledků je přesto mnoho a vyplývají ze ztížené možnosti vzájemných kontaktů, setkávání a diskusí. Týdeník Mosty neplní funkci mezinárodního kulturního mostu, když dává prostor jen úzké skupině intelektuálů. Regresivních příkladů "hraničního režimu" můžeme uvést nesčíslně: malá informovanost o skutečném kulturním dění na Slovensku, malá dostupnost slovenských knih a časopisů zvláště pro mimopražské občany. Slovakistika se na vysokých školách vyučuje v rámci slavistiky (nikoli tedy bohemistického studia) a na středních školách v podstatě absentuje, obojí je krok zpět. Je však pozitivní, že v posledních letech roste zájem o poznávání literatury druhého národa (zvláště agilní je v tomto směru brněnská slavistika), což se projevuje reflexemi poučnými a esteticky hodnotnými právě proto, že přesahují omezený horizont národní a míří k internacionalizaci, která je protikladem současného výkladu globalizace, ospravedlňujícího ekonomický diktát a embargo silného vůči slabému, vojenskou agresi, státní terorismus, v neposlední řadě též kulturní uniformitu a implantovanou myšlenkovou sterilitu samoúčelně stupňované spotřeby.
   Náš poetický program nemůže obsáhnout vše podstatné a nejpodstatnější, co nabízí moderní literární dějiny a současnost. Původní výběr byl motivovaný snahou ukázat, jak slovenské téma zasahuje velmi podstatně do literatury české a naopak, jak slovenská tematika obohacuje horizont český. Sledovat onen průnik a jeho konkretizace je opravdu fascinující. Bohužel muselo dojít k úpravě scénáře, uslyšíme tedy jiné slovenské verše a v českých překladech, přesto věřím, že duch porozumění a vzájemnosti nás bude provázet celým večerem.

   
   (Předneseno na Večeru české a slovenské poezie, uspořádaném Výborem národní kultury v Praze. Dva pozvaní pražští slovenští herci se akce, konané na třídě Politických vězňů č. 9, tedy v budově sídla KSČM, rozhodli neúčastnit. Mají na to právo, je jen škoda, že své rozhodnutí sdělili takřka na poslední chvíli, neboť vynikajících interpretů, básníků a herců nezatížených nesmyslnými politickými předsudky a ochotných přednést krásné slovenské verše v rodné slovenštině má Slovensko celou řadu.)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]