Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé!
   Dovolte mi, abych vás přivítal na již třetím ročníku udílení Literních cen Daniela Strože a Unie českých spisovatelů. S radostí zdůrazňuji: "na již třetím ročníku"!
   Přes různé peripetie se nám podařilo proniknout s touto cenou do povědomí kulturní veřejnosti, včetně té její části, která se jinak ostentativně ohraničuje vůči levicově orientovaným tvůrcům. A také do té její části, která je s chutí ostrakizuje a potlačuje, ovšem na druhé straně zamindrákovaně sleduje jejich tvorbu a žárlí na jejich úspěchy, jejichž dosažení je o to těžší.
   Ty, kdož se stali od roku 2006 laureáty této literární ceny, pečlivě registruje také Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Takže na internetových stránkách tohoto ústavu se lze dočíst, že těmito laureáty jsou doposud Miroslav Florian, Karel Sýs, Zdeněk a Pavel Hrabicovi, Michal Černík, František Uher a Ludvík Hess. K těmto jménům přibudou dnes tři jména další. Jména, která - jako ta předchozí - dělají čest nejen Unii českých spisovatelů, nýbrž české kultuře jako takové vcelku.
   Scházíme se, přátelé, v době, pro jejíž označení je "blbá nálada" jen slabou, povrchní a dávno překonanou charakteristikou. Je to doba, a to říkám s pevným přesvědčením, hluboké politické a morální krize v České republice a nastávající těžké krize ekonomické.
   Můžeme se ptát: má vůbec smysl naše konání v takové době, kdy produkty kulturní tvorby jsou deklasovány na zboží, kdy se pořádají štvanice na levicově smýšlející občany, kdy levicově orientovaní tvůrci, spisovatelé zejména, jsou svou orientací a priori kompromitováni před nakladateli, šéfredaktory a bůhví jakými ještě veličinami tzv. kulturního průmyslu? Odpověď je nasnadě: právě proto naše konání smysl má!
   "Nikdo nic nemá míti za definitivní, neb nikdo nikdy neví, co se může státi." Tak nějak to zpívali v neméně tíživých dobách Werich s Voskovcem - než jim Osvobozené divadlo zakázal pan ministr Hugo Vavrečka se zdůvodněním, které nedávno připomněl v Obrysu-Kmeni Karel Sýs: "Voskovec a Werich ve svých posledních hrách zvláště zdůrazňovali levé tendence... celým svým souborem a směrem jsou orientováni až na hranice komunismu a jejich náměty se většinou obíraly zesměšňováním politiky a úřadů... Nezdá se... za vhodné, aby v nynější době, kdy celý národ volá po sjednocení, byla část občanstva a zvláště mládež vychovávána v tomto směru." Končím citát a nedá mi, abych nepřipomněl, že vnuk pana Vavrečky, Václav Havel, má výrazný podíl na současném stavu společnosti, kulturu nevyjímaje.
   Budiž naší odpovědí na tísnivou současnost angažovaná tvorba literární, výtvarná a hudební, která bude nadčasovou, a již budeme alespoň morálně podporovat - mimo jiné i naší literární cenou.
   Je mi obzvláštním potěšením vyhlásit laureáty Literární ceny Daniela Strože a Unie českých spisovatelů pro rok 2008, tedy rok, k jehož "osmičce" se váží mnohá významná výročí z dějin naší země.
   Letošními laureáty literární ceny jsou:
   Na prvním místě výrazná osobnost našeho společenského a kulturního života, člověk bytostně tvůrčí a ve svém smýšlení nezlomný - Čestmír Císař! Panu Čestmíru Císařovi je literární cena udělena za celoživotní publicistické dílo se zvláštním přihlédnutím k jeho knize Moji českoslovenští presidenti.
   Dále je to básník a překladatel Vladimír Janovic. Rovněž jemu je cena udělena za vynikající celoživotní dílo, a to dílo básnické, se zvláštním přihlédnutím k jeho dvěma nejnovějším básnickým sbírkám Potopený úl a Jed v růži.
   Laureátem literární ceny se stává rovněž František Dostál, jeden z nejvýraznějších českých fotografů, a to za své rozsáhlé celoživotní dílo fotografické se zvláštním přihlédnutím k jeho poslední knize Fotořečiště podruhé, v níž se projevuje i jako originální fejetonista.
   Všem oceněným tvůrcům srdečně blahopřeji a předávám slovo laudátorům.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]