Polemika Polemika Polemika

   Jak vidět, splnil moji prosbu, aby mi neříkal své kritické připomínky pouze ústně, ale hodil je na papír (Obrys-Kmen č. 21 z 27. května 2011). Jde o moji knihu Muž nad stolem. Je uvedena mottem, které Skála cituje, jehož text je připsán CIA. Ve skutečnosti ve zmíněné knize tento výrok pronesl americký velvyslanec. Nedovedu si představit, že by zaměstnanec této – v jejich hantýrce – zpravodajské »firmy« uvedl svého zaměstnavatele. Omyl má asi na svědomí redaktor mé publikace. Myslel to dobře, a slavným básníkům je třeba leccos prominout.
   Pokud jde o úvahu Vadima Zagladina, kterou v září 1989 tlumočil vedení KSSS, že bych mohl být »novým Fojtíkem«. Skála o tom pochybuje, protože Zagladin nebyl z oddělení ÚV KSSS, které se zabývalo tzv. socialistickými zeměmi, maje na starosti státy nesocialistické. Jak vidět neví, ačkoliv se vydává za znalce poměrů v tehdejší Moskvě, že 30. září 1988 se obě oddělení sloučila do jednoho a jeho šéfem se stal Valentin Falin. Jeho nadřízeným se stal Alexandr Jakovlev, první zástupce Gorbačova. Ševardnadze byl jmenován ministrem zahraničí. Vadim Medvedev dostal na starost ideologii, kterou předtím měl ve své péči Ligačov, jenž obdržel sféru zemědělství a zůstal v politbyru. Je možné, že Gorbačov neschválil Zagladinův návrh co se týče mojí osoby a že jsem tedy z nějakého »seznamu« údajných »mouřenínů« vypadl. To mě nemrzí, praktická politika mě nikdy nelákala, stačilo mi být poradcem. Do června 2010 jsem »radil« Lidovému domu, o současném zákazníkovi nechci zatím hovořit.
   Skála cituje z mé knihy: »Hodně jsme si slibovali od Jakovleva, který se stal již předtím tajemníkem ÚV KSSS pro ideologii.« Jak uvádím v tomto článku výše, později tento úsek předal Medvedevovi. Jakovlev vydal v roce 1999 knihu Rusko plné křížů, jež vyšla česky v roce 2008. S jejím obsahem nesouhlasím, zvláště pokud jde o negativní hodnocení Lenina. Já ovšem píši o názorech Jakovleva z 80. let tak, jak si je pamatuji. Kniha Muž nad stolem byla napsána v roce 1994 a o vývoji názorů Jakovleva po roce 1989 nepojednávám. Je mi ovšem známo, že v roce 1990 ho Gorbačov zbavil jeho vysoké funkce. Předtím měl na něj obrovský vliv a má zásluhu na tom, že od jara 1988, i když s některými zákruty a taktickými ústupky, se Gorby měnil z reformátora působícího v rámci systému na člověka, který se pokoušel změnit systém jako takový. Došel k závěru, že sovětský model se musí inspirovat levicovým křídlem Socialistické internacionály. Začal pochybovat o tom, zda sovětský model zaslouží být nazýván socialistickým. Utvrzoval ho v tom Zdeněk Mlynář.
   Skála mne spojuje s iniciativou některých disidentů, kteří požadovali po Bílém domě, aby zpochybnil Jaltu, s níž jsem neměl nic společného. Pouze jsem tuto informaci od nějakého zdroje obdržel a premiéra jsem s ní nezatěžoval. Měl dost starostí se zaostáváním československé ekonomiky, pokud jde o ukazatele týkající se špičkové techniky a kvality produkce. Jako vyjednavač za ČSSR při přípravě dokumentu, podepsaného v Helsinkách v roce 1975, jsem v Ženevě zdůraznil, že Jalta dále platí. Ke zhroucení sovětského bloku se vrátím v dalších článcích, bude-li o ně zájem. Nebudou opakovat již řečené.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]