Když v roce 1995 vydal Andre Makin (1957) román FRANCOUZSKÝ TESTAMENT (česky Paseka, 2002), nebyl žádný začátečník. Nicméně úspěch se nedostavoval. Aby na sebe upozornil, avizoval své práce psané francouzsky jako překlady z ruštiny. Tahle mystifikace měla reálné opodstatnění: Makin se narodil jako Andrej v sibiřském Krasnojarsku a v Paříži žije od roku 1987.
   Proklamovaná dvojdomost také okamžitě přitáhne čtenářovu pozornost: může za to babička Charlotta, která vnukovi vštěpuje lásku k francouzštině, k Francii, kde vyrůstala a která jako součást vyprávění vystupuje ze stepi jako bájná Atlantida. Může za to její pohnutý život, aktivně prožitý v roli ošetřovatelky za občanské války i během Velké vlastenecké války. Kolorit těchto událostí je zobrazen s věrohodnou přesvědčivostí a v ničem si nezadá s mistry válečného prožitku, jakými byli spisovatelé naturelu Simonova, Baklanova či Jurije Bondareva. Dokladem toho je scéna návratu Charlottina manžela Fjodora. Vrátil se, když už řády byly rozebrány, nepřišel ze západu, ale z východu, kde bojoval proti Japoncům. Žil ani ne rok.
   Na pozadí babiččina života se odehrává příběh nelehkého zrání jejího vnuka, budoucího spisovatele v poststalinských časech, váhání mezi národnostní příslušností a západní kulturní výbavou. A třebaže nezbytná sexuální iniciace není určující, Aljoša jednoho dne s údivem prohlásí - jsem Rus! Jako by v tomto zjištění pokračovaly reflexe jeho francouzské babičky, která dávno před jeho narozením dojde k poznání v souvislosti s fašistickým útokem na Sovětský svaz, že tuhle zemi nelze porazit:
   Před chvílí tu bylo peklo vypálených měst a pár hodin nato je tady ten kůň spásající orosenou trávu ve svěží noci. Tahle země je příliš velká na to, aby ji porazili. Ticho téhle nekonečné pláně jejich bombám odolá... Ještě nikdy se téhle zemi necítila tak blízko.
   Války jako zásadní dominance dvacátého století jsou konfrontovány s událostmi jeho konce, s možnostmi pluralitní volby, až k přijetí vlastní rozštěpenosti v dobrovolném exilu. Ten je zobrazen bez příkras se všemi strastmi, frustracemi a zároveň touhami po záchytném bodu. V případě hlavního protagonisty jde o iluzi přestěhovat Charlottu na zbytek života do Paříže, což se ukáže jako nerealizovatelné, jak kvůli byrokracii, tak kvůli biologickému času vyměřenému nám i Charlottě.
   Čtyři rozsáhlé části Makinova románu obsahují více vrstev; třebaže je v nich život zobrazen z mnoha pohledů, uchovává si až doposledka převahu tajemství. Jeho odhalení v podobě několikastránkového testamentu je překvapením pro čtenáře i pro samotného vypravěče příběhu. Teprve budoucnost ukáže, zda investice vložená do jeho výchovy přehluší úzkost z anonymity pokrevně nejbližších.
   Francouzský testament vyšel v překladu a s doslovem Vlasty Dufkové.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]