Několik let před svou smrtí utvrzoval Truman Capote (1924-1984) čtenářskou veřejnost v přesvědčení, že pracuje na vrcholném románě s názvem Vyslyšené modlitby. Pár kapitol dokonce otiskl časopisecky a přivodil si tak ztrátu důvěry několika jedinců z prominentní americké smetánky. Potom se nesmlouvavě odebral na věčnost.
   Zklamání manažerů literárního provozu narůstalo s dobou marného pátrání po inzerovaném rukopisu. Bylo nezbytné smířit se s faktem, že v jeho existenci nevěřil ani sám autor. Polehčující okolností mohly být alkohol a drogy.Torzo románu vyšlo v rozsahu zveřejněných kapitol tři roky po autorově smrti a dál nic...
   Protože se v pozůstalosti věhlasného autora našlo uzavřené dílko LETNÍ PLAVBA, napsané před prvotinou Jiné hlasy, jiné pokoje, která Capoteho proslavila, bylo rozhodnuto jít s ní na veřejnost. Právník a přítel Trumana Capoteho k tomu v říjnu 2005 uvedl: V této souvislosti bych rád podotkl, že nám ironická hra osudu zabránila vydat román, o němž se Truman domníval, že ho dokončil (Vyslyšené modlitby), avšak dovolila nám vydat román, jehož publikaci si s velkou pravděpodobností nepřál.
   Tolik Alan U. Schwarz, podepsaný pod českým doslovem. Vedle něho je text opatřen Poznámkou, Písemnostmi Trumana Capoteho v Newyorské městské knihovně a O autorovi. Překladu se mistrně zhostila Hana Ulmanová, vydala Euromedia Group k. s. - Odeon 2006, str. 109.
   Milostný vztah nedospělé Grady z vyšší společenské kasty k o málo staršímu Clydeovi se může jevit jako rozmar, ale může být vyvolán i nedostatkem hlubšího citu v okolí. Navíc je limitován časem výletu do Evropy, kam Grady odmítla s rodiči jet. O napětí v neúplné rodině se s úspěchem vypořádává sestra Apple.
   "Jsi tak záhadná, zlato," řekla jí matka a Grady, mžourající přes kytici růží s kapradinou uprostřed stolu, se shovívavě pousmála: ano, jsem záhadná, a to pomyšlení ji těšilo. Ovšem Apple, o osm let starší, vdaná a vůbec ne záhadná, poznamenala: Grady je spíš hloupá; kéž bych tak s váma mohla já!
   Zázemí Clydea Manzera, hlídače na parkovišti, je exponováno jako proletářské, včetně matky a sester, zvláště postižené Ann.
   Capote nebuduje svůj příběh na frustracích z odlišnosti povah a sociálního postavení, nemíří k iluzi možného nebo iluzorního spojení, je jako vypravěč odtažitý a nezúčastněný.
   Jakmile dorazila domů, zavolala Apple, že ji v East Hamptonu přece jen nenavštíví. Místo toho odjela s Clydem do Red Banku v New Jersey a kolem druhé hodiny ranní tam uzavřeli sňatek.
   Sňatek za půlí textu avizuje čtenářovu pozornost k peripetiím slov a činů; autorův slovník je přesný, vynalézavost větných konstrukcí je důsledkem dokonalého využití diakritických znamének. Capoteho věty se kroutí jako had. Sám měl tento příměr v oblibě: v jednom rozhovoru uvedl, že nikdy nereplikuje, ale jeho slovní výpad má překvapivost chřestýše.
   Grady sekunduje Peter Bell. Je ze stejné společenské vrstvy, snad ji i miluje, ale svůj cit zastírá flirtem. Proti trojici Clyde, Gump a Bublina nemají šanci. Závěr příběhu se nemůže odehrát jinak než v duchu tragické rapsodie.
   Vezmeme-li v potaz, že Letní plavbu psal Capote kolem svého dvacátého roku, jde o text mimořádné kvality a svrchované dokonalosti. Proč se od završeného tvaru odvrátil a pustil se do nejistého románu Jiné hlasy...? Není divu, že takovéto všetečné otázky mohou vyústit ve finální: Co když to není Capote?
   Odpověď by mohl čtenář hledat v souborném vydání Capoteho Povídek (Argo 2006, str. 331), kdy z dvaceti povídek je úvodní datována rokem 1943, poslední 1982). Pro Capoteho autorství Letní plavby by mohlo mluvit deset textů, limitovaných rokem 1947 a představujících učednická léta. Čtenář ať zkusí posoudit!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]