(Rozhovor s Karlem Sýsem pro Mladou pravdu)

   Kdy a proč vznikla Unie českých spisovatelů; vždyť už spolky spisovatelů existují?
   Unie českých spisovatelů vznikla na sklonku loňského roku jako reakce na bídnou situaci, v níž se ocitla literatura a kultura nejen levicová, ale literatura a kultura všeobecně. Současné literární organizace - Obec spisovatelů a PEN klub - místo aby se věnovaly slepování rozbitého hrnce, rozšlapávají ještě i střepy. Vítězové převratu (ač nebo právě proto, že k vítězství přišli jako slepý k houslím) vjeli do Čech na bílém koni s taseným jataganem a chovají se tu jako paša v cizím harému. Původní obyvatelstvo odsoudili k vyhubení. "Bývalé autory jsme odsunuli do bezvýznamnosti," pochlubil se svým projektem konečného řešení muž tisíce a žádné tváře, druhdy stalinec, poté leninec a po přestavbě pravičácký maniak, Mengele české literatury Milan Jungmann.
   Obec spisovatelů se dnes zajímá už jen o zahraniční cesty svého předsednictva, jelikož zcela selhala jarovizace a následné oživování literárních mrtvol posledního možného nálevu.
   PEN klub přispívá na dva medvědy v hradním příkopu a předstírá, že se stará o několik spisovatelů, jimž zločinné režimy Kuby a Číny nedovolily rozvracet poslední, leč obdivuhodně životaschopné a tudíž nebezpečné enklávy socialismu.
   Svoboda všech je jim šumafuk. Ačkoli by se mohli poučit z dějin, že to začíná pořád stejně - nejprve přijdou na řadu komunisti, pak židi, negři, Indiáni, aby se skončilo ustájením zblblých bělochů u totálně vyzvracené televize.
   V takovém blátě se přece musí něco dělat, než nám všem ujedou nohy do nenávratna.

   Co bude základním kamenem činnosti UČS? Plánuje třeba činnost vydavatelskou nebo něco podobného?
   Unie českých spisovatelů má tedy velké ambice, ale malé možnosti. Jiskra sice dokáže rozprášit prachárnu, ale kapka neuhasí požár, jenž se rozhořel studeným, tichým plamenem. Leč i malé oblázky jsou pořád působivější než velké balvany, čekající, až je sežere slunce. Znepokojují línou hladinu, odskakují od ní, ale hned zase přilehnou a bůhví, jak bude vypadat smrdutá tůň pod údery tisíců pěstí?!
   Unie má k dispozici časopis - ony čtyři strany týdně zatím stačí strávit to, co vznikne v mozcích a srdcích spisovatelů zkušených i začínajících, odsouzených k vyhnanství do bezvýznamnosti. Doufám, že i nakladatelství Futura bude pokračovat v činnosti jež zasluhuje pomník - ve vydávání původní české prózy a poezie, že v jejím lůně vznikne edice pro debutanty, plocha, z níz poprvé odstartují inkoustové vlaštovky.

   Kdo všechno se může podílet na činnosti UČS? Jak se stát členem? Jaké by měl člen splňovat podmínky?
   Členem Unie se může stát každý, kdo to s literaturou myslí dobře, kdo třeba sám řady knih nerozmnožuje, ale chce jim pomoci na nohy a do světa i jinak, například jejich šířením. Proto jsou mezi námi nejen tvůrci, ale také nakladatelé, kritici, vzdělaní čtenáři. Nebudeme nikoho kádrovat, ale snad ještě poznáme, jestli kandidát myslí a jedná demokraticky, jestli nedělí literaturu na literaturu - trnož mocných a na literaturu páriů, co si mysleli, že spisovatel nesmí nečinně snést pohled na sociální a mezilidskou nespravedlnost.

   Jak si představujete budoucnost UČS?
   Takže si budoucnost Unie představuju bleděrůžově - tedy bledě, i růžově!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]