Dvoustránka Obrysu-Kmene č. 19/2006 věnovaná Miroslavu Florianovi (10. 5. 1931 - 10. 5. 1996) s názvem Paměť dokumentů je nabita fakty, emocemi, názory a také informacemi o obtížích s knižním vydáním jeho veršů - slovy Florianovými - »byť v sebeprostší podobě a třeba na nejhorším papíru a v mizivém nákladu.« Miroslav Florian si oprávněně postěžoval ve zveřejněném dopisu Milanu Blahynkovi, že ani takto vydat jeho Vroubky »absolutně nepřipadá v úvahu«. Už se nemohl dozvědět, že v redakci týdeníku Nové knihy vyslechly dvě redaktorky s velkým dojetím mé vyprávění o jeho náhlém skonu a že nabídku mého článku Florian na rozloučenou přijaly velmi vstřícně: »Je dobře, že alespoň někde něco vydali k jeho pětašedesátinám. Článek uveřejníme, Florian si to zaslouží.« Článek vyšel v Nových knihách č. 22 dne 5. června 1996. Předpokládám, že žádná z oněch dvou redaktorek nebyla Lenka Sedláková, která reagovala na Florianovo úmrtí režimním plivancem v témže týdeníku, ale v č. 33 dne 4. září 1996 (přetištěno ve výše uvedeném Obrysu-Kmeni).
   Kvůli několikaleté výborné spolupráci s daným týdeníkem trvající až do jeho zániku dávám k dispozici zmíněný článek se zvláštním poděkováním za někdejší respekt vůči našemu významnému lyrikovi, jenž v paměti nesedlákovských ctitelek či redaktorek tak jako tak zůstává.

   Florian na rozloučenou
   Výbor dvaapadesáti básní MIROSLAVA FLORIANA ve sbírce VROUBKY nápadně připomíná gesto podané ruky kolemjdoucímu, naladěnému na každodennosti převedené do estetické hodnoty. Nezávisle na vtahování básníka do role ideologa tu čtenář nachází hodnotu, která platí sama o sobě. K životnímu jubileu básníka, narozeného 10. května 1931, vydal tuto »maličkost« Výbor národní kultury jako literární přílohu Zpravodaje Výboru národní kultury s přispěním nadace Futura.
   K životnímu jubileu básníka by leckdo očekával spíše vydání čtvrtého svazku Vybraných spisů, jenž by shrnul jeho dílo z let 1984-95, tj. výběr z šesti sbírek (Verše do kapsy, 1984, Proměny světla, 1985, Dráha blesku, 1986, Prodloužený čas, 1987, Nonstop, 1989, Sonetarium, 1995 a navíc Letokruh, 1986 - pro děti).
   Vroubky reprezentují průřez tvorbou a čtyři básně dosud knižně nepublikované; z toho v Červencovém dnu básník prorokuje: »... ó země, čím víc prožilas psích zim, / tím omamněji dýchají tvé letorosty. / Zvečera voní lípa rozklenutá / přes celou oblohu... Až vyprší lhůta ,/ Hladová zeď mě strhne k ústům svým.«.
   Miroslavu Florianovi »vypršela lhůta« přesně v den pětašedesátých narozenin, před zraky užaslých posluchačů připravených uvítat křest Vroubků na setkání s názvem Hodinka s básníkem. Zdravotní pomoc byla marná... »V apatykách se nedostane lék / na soumrak srdce, na ničivé smutky, / které by možná zahnal polibek / anebo věta z telefonní budky.«

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]