Divadlo ABC, scéna Městských divadel pražských, v krátké době už podruhé obohatilo svůj repertoár o dramatizaci významného díla světové literární klasiky - v březnu to byla inscenace Steinbeckova románu Na východ od ráje v režii Ondřeje Zajíce, nyní režisér Peter Gábor připojil titul ANNA KARENINA. Divadelní realizaci románu Lva Nikolajeviče Tolstého na základě překladu Taťjany Haškové připravila Věra Mašková.
   Rozsáhlé Tolstého dílo z let 1873-1877 o osmi částech umístěných do tří svazků chtělo postihnout co nejvíc z tehdejší reality Ruska - poměr městského a venkovského života, šíři problematiky všech společenských skupin od venkovských lidových vrstev, úřednictva, po šlechtu a měšťanstvo, jejich myšlení a psychologii, ale též procesy industrializace země, její modernizaci symbolizovanou rozmachem železnice.
   Na pozadí tohoto vrstevnatého, mnohdy encyklopedického kritickorealistického obrazu se odvíjejí dva paralelní příběhy - vývoj tragického milostného vztahu Anny, manželky státního úředníka Karenina, s důstojníkem Vronským a narůstající krize a rozpad rodinných vztahů; vedle toho obtížně se rodící, komplikovaný, avšak hodnotný svazek knížete Levina - nositele názorů samého Tolstého - s Kitty, původně vyhlédnutou, ale zrazenou Vronským.
   Převést do divadelní podoby literární dílo tak proslulé a notoricky známé, navíc dějově i myšlenkově značně bohaté, to může být i úkol nad síly inscenátorů. Tady však nic podstatného nechybí, bohatství osudů, motivů, myšlenek se ve hře vyjevuje dík režisérově schopnosti rychlých střihů, prolínání různých úseků reality, především však ve schopnosti vypíchnout nejdůležitější momenty, dramatizující a konfrontující osudy hrdinů, střídavě zaměřit pozornost na všechny klíčové hráče, ať je to Anna, Vronskij, Levin či Karenin.
   S hlavní roli se dobře vyrovnala Lenka Vlasáková (alternuje s ní Michaela Badinková), která přesvědčila jako noblesní, vyrovnaná žena, zprvu jen flirtující se svým ctitelem, ale vzápětí jako rozjitřená bytost zmítaná spalující vášní či konečně psychicky rozložená oběť snobské společnosti, jež ji zavrhla. Skvělý výkon podává i Hynek Čermák v roli Levina, stále hledajícího smysl života i lásky, věčně zápasícího s pochybami i emocemi, dobrotou a velkorysostí nepřímo odmítajícího své společenské začlenění.
   Vronskij je na scéně často, zdá se však přece jen poněkud zjednodušený, zploštělý, Martin Mňahončák nemá příliš prostoru, aby postavu obohatil o další rysy. Podobně postava Karenina dává Vladimíru Čechovi větší možnosti, když se dopracovala do své laskavější fáze, její počáteční sebevědomý vstup na scénu působí poněkud křečovitě.
   Anna Karenina je nesporně ambiciózním projektem Městských divadel pražských, prokazujícím, že i na tři hodiny trvající představení těžící z největších hodnot světového kulturního dědictví lze přitáhnout vděčné a nadšené diváky.

   Vladimír Kolár, člen Unie českých spisovatelů a stálý spolupracovník Obrysu-Kmene, oslavil 22. června šedesáté narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]