Nevěřím vlastním uším, ani očím.
   Z českého rozhlasového vlnění se v památných okamžicích Dne vítězství 2007, dozvídám, že se před 62 lety "semlelo" pražské povstání, kdy Američané byli v Plzni, Rusové v Berlíně, Vlasovci v Praze a "Rusáci" přijeli do bojující Prahy s křížkem po funuse.
   V Kroměříži v pondělí 7. května 2007 u hrobu armádního generála Ludvíka Svobody, u symbolického hrobu Němci popraveného syna Miroslava a rodinných příslušníků Svobodovy ženy Ireny, kteří položili životy za vlast, naslouchám slovům rozhořčení bývalých bojovníků československých zahraničních vojsk a někdejších sovětských veteránů, již se ještě dožili našich dnů.
   Derou se jim slzy do očí z toho, co se u nás děje.
   V prodaném i dosud neprodaném českém tisku čtu, že v Moskvě budou kvůli vojenské přehlídce stíhačky rozhánět dešťové kapky a v moskevském metru budou ampliony vyřvávat notoricky známou píseň Kaťušu a vodka poteče proudem.
   Nebo se u příležitosti Dne vítězství dozvídám, jak komunisté v roce 1950 zabili hrdinu SSSR Antonína Sochora. S tímto husarským kouskem teď vyrukoval Ústav pro dokumentaci zločinů komunismu!
   Na Olšanských hřbitovech se podle diplomatického protokolu ve středu 9. května 2007 klaní pod rudou pěticípou hvězdou s kladivem a srpem památce Sovětské armády oficiální osobnosti českého státu a mnohé se vůbec nerdí nad tím, že ještě před pár hodinami plivali své jedovaté sliny na památku válečných obětí druhé strany než jenom americké. Trochu je chápu - potřebují zase na chvíli, třeba na pár let zvrátit, co se často tvrdilo včera o osvobození Československa Sovětskou armádu, přestože i jiní (Američané, Belgičané, Poláci, Rumuni a další) nikoliv takovou měrou jako rudoarmějci přiložili ruku k dílu posvátné věci boje za svobodu.
   Na slavnostní recepci v prostorách pražského velvyslanectví Ruské federace téhož dne nechybí ani prezident republiky Václav Klaus s chotí, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, jeho pravá nebo samostatná ruka pro Evropu Alexander Vondra, velvyslanci, mezi nimi i velvyslanci Ruské federace a USA v České republice.
   Mezi vojenskými přidělenci téměř všech zemí světa chybějí jenom čelné české armádní osobnosti. Slušelo by se to například ministryni obrany, náčelníku generálního štábu Armády ČR. Nepřišli, snad kvůli radaru a raketám?
   O těchto setkáních ani o manifestaci v Moskvě neslyším v České televizi a rozhlasu ani slovo, jenom se dozvídám, že jedinou zemí, která pořád slaví 9. května vítězství ve druhé světové válce s láhví vodky, je dnes už jen Rusko.
   Myslím, že vděčný český národ nikdy nezapomene prognostikovi Miloši Zemanovi, že inicioval v parlamentu ČSFR změnu státního svátku z 9. na 8. květen, a nezapomene ani MUDr. Petru Lomovi (před lety zesnulému), že navrhl odstranění tanku na Smíchově. Nikdo nezapomene, že se u nás vykonalo tolik, že na osvobození (kromě Plzně) se v naší vlasti téměř zapomíná a historickou pravdu se daří dokonale vygumovávat z paměti hlavně nastupující generace.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]