Povel K poctě zbraň! znám jen z druhé ruky. Sloužil jsem v podivném vojsku Čepičky generála. Co vím, byl na tom co do ideologického přerodu nejhůř zbožný vojín Mykiska. Vzdělaný politruk mu často vyčítal dvě hrubky v příjmení, a ještě hustěji mu vyvracel víru nezlomnou logikou:
   Mykiska, když je teda pámbu všemohoucí, ať teda udělá takovej balvan, aby ho sám teda neunes! Co vy na to, Mykiska?
   Na takový argument vojín Mykiska na to nic.
   Mnohým z nás Čepička generál žádnou radost nedostupností zbroje neudělal. Po zbrani touží každý kluk. Nebyl jsem mezi nimi. Zbraní se štítím, i když zbraň cítím jako slovo původně defenzivní. Zbraň má zbraňovat zlu. To věděli hrdinové všech odbojů. Většinou se jim pak nedostalo díků. Ovoce jejich obětí a odvahy pak očesali jiní. Šikovnější.
   Před nějakými patnácti lety mi byl nakladatelstvím vrácen rukopis románu. Nijak nevadila nesmělá zmínka o západním odboji. Zdůvodnění se opíralo o nezvratný fakt, že práce nedosahuje kvalit mých předchozích prozaických poklesků. Umělé zapomnění je jen o málo důstojnější než nedůstojná šaškárna okolo smíchovského tanku, v teple, bezpečí a suchu se odvážně pochybuje o Fučíkovi a Švermovi. Pravda je variabilní komodita, z lásky vygenerováno porno, prostituce a obchod s bílým masem.
   Z hrdinů si mládež brávala příklad. To vysvětluje dostatek odhodlaných mladých mužů v čase zářijové mobilizace 1938. Jenže je třeba uvážit, z koho si vezme příklad dnešní pětiletá drobotina, kdyby nedejbože měla v budoucnosti sáhnout po zbrani jinak než k vyloupení banky. Tak říkajíc za účelem hrdinství. Od počátku vnímání je jí samoúčelné násilí předkládáno jako norma životního stylu, jako výlučné know-how dramatu, v poloze strmě stoupající brutality. Hrdina americké fackovačky, zbit, zkopán a zavřeným oknem vyhozen z mrakodrapu, nekončí v márnici, ba ani na oddělení intenzivní péče. Není zařazen do stavu nemocných, nepozbývá pracovní schopnosti. Naopak bez odpočinku byť jen ke zhltnutí svačiny bije a kope okolo sebe, se zaujetím pračlověka se ohání baseballovým kyjem a střílí z hrůzostrašných zbraní masového ničení. Rozstřílení a ubití padají v pečlivě narežírovaném tomatovém kómatu. Násilná smrt je běžná a samozřejmá, není-li jí využito na pohřbu s dojemnými vlasteneckými salvami. Největší pedagog všech dob, mecenáš a milovník umění a ředitel TV Nova radí v případě výhrad k programové skladbě jeho stoky vypnout přijímač. Pan ministr té kultůry nejspíš netuší, kdo a jak lehce mu napsal roli šaška, kterou s takovou láskou předvádí.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]