Bulharský básník a prozaik Ivan Dinkov (1932) by o sobě klidně mohl říci, že do r. 1989 byl disidentem, protože jeho básnická kniha - Na jih života (1967) byla vytištěna a zničena na příkaz UV KS a vydaná až o 10 let po té už s titulem Antikvární básně.
V r. 1970 byl vytištěn v literárním časopise Septemvri (Září) jeho román - Chléb z drobků, ale "zákaz" z vysoce postavených míst způsobil, že byl vydán knižně o 20 let později pod názvem Panictví vojáků. Ale Ivan Dinkov se nikdy nepovažoval za disidenta nejenom proto, že v Bulharsku neexistovali spisovatelé-disidentI, i když část z nich po r. 1989 se za ně prohlašuje.
Jako před r. 1989 i potom je Ivan Dinkov jako básník stejně kriticky nejenom k moci, ale i ke společenským a morálním deformacím. Podle něj tzv. velká nebo opravdová literatura "přemýšlí ani ne tolik nad otázkou Jaký smysl má lidsky život, ale nad fakty a zjevy, které dělají tento život možným, nad fakty a zjevy, které jsou pro něj nebezpečné."
V lednu 2003 Ivan Dinkov dostal prestižní literární cenu P. K. Javorova (1878-1914), básníka evropského i mimoevropského významu, za básnickou sbírku Urna. Tato cena se uděluje jednou za pět let.
IVAN DINKOV
Pokrok
Po finále.
Hovoří k žokejovi.
A mluví o hlavě státu.
A mluví o vlasti.
A nezapomínají na lid.
Předávají žokejovi věnec.
A mluví o hlavě státu.
A mluví o vlasti.
A nezapomínají ani na lid.
Šampión jásá.
A mluví o hlavě státu.
A mluví o vlasti.
A nezapomíná na lid.
A kůň?
Kůň hledí do slunce.
Proti hlavní tribuně.
Proti reklamním balónkům.
Proti.
Proti.
Proti.
Proti tažným volům kultury.
Ve městě, na vsi
Ve městě, na vsi z tribun řeční
ti, co si vždycky vykušní svůj post,
pasáci politiky, nesmrtelní, věční,
slibují lidem skvělou budoucnost,
vždy usměvaví, s kyticemi v rukách
klaní se jako na drátku,
zvěř s hroší kůží, kde smrt nemá
kam uvázat svou oprátku -
ubozí, marní
všichni do jednoho.
Bylo jich málo.
Zůstalo jich mnoho.
Přeložil JIŘÍ ŽÁČEK
Autor: D. V.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |