SVATOPLUK KOPEČEK
Horečka
Příjemný půltón letmého úsměvu
Znehybním

Jako bych slyšel Tvoje srdce
blízko svého tlouci

Snad blouzním
Snad mládnu

Tep zrychluje se
zelenou chvílí naděje

Nehybně ležím
v proměnlivém zrcadlení
srdce

Vyznání
Mano nebeská
modrá fontáno
vodo křišťálová

Moje vzrostlé semínko něčeho
co už jsem nečekal

Jak já tě i mezi vdechem a výdechem
miluji
moje modrá fontáno blaha

Průhled
Prodírám se temným steskem samoty
Na jeho konci jsi však ty

Zbývá jen odhadnout
jakou dálku je nutno ještě ujít
tobě vstříc

S tebou se v tobě hojit
a nic víc

Smyslnost
Projdu očistnou lázní

Předstoupím před tebe jako panic
nezkušeně bláhově a bláznivě
nečekaně až příliš mladicky rozechvěle
a roztouženě
smyslně nesmyslně

Tak miluji

+++
Jsem v tobě celý
ukrytý
jsme v sobě oba
já i ty…

Vzpínání
Miluji každou tvoji šlépěj
bosé nohy
přecházejí po mém mostě
do mne

Bez názvu
Ponechám na tvých ňadrech hlavu
zaposlouchám se do příboje citu -
a potom se budeme vzájemně přelévat

Až do dna
Tápu po tobě i jazykem
chutnáš sladce i horce
Bloudím mezi meandry
tvého ženství

Potápím se v něm

+++
V tvých očích spatřuji budoucí jaro
Ty jsi můj horizont
výkladní skříňka mé lásky

Z básníkovy poslední sbírky Vemlouvání



FRANTIŠEK SKÁLA
Zdravice
Hip hip hurá sláva zdar,
od převratu v sametu
uplynulo dvacet jar
co ráj zemský máme tu.

Honordoktor multiplex
nechal se zas vidět
a připíjí na to ex,
neumí se stydět.

Pravdou láskou mámení,
tím si moh být jist,
že se změní v běsnění,
v lež a nenávist.

Pravda láska svoboda,
sladké řeči bla bla bla,
krása spása pohoda,
z huby tečou povidla.

Kárá káže viní,
co slovo – to perla,
než ji hodí sviním
v hubě si s ní kverlá.

Národ kárá tuze rád,
dá mu to však práci,
každé druhé slovo snad
v dušnosti se ztrácí.

Leze z něj ta moudrá lež
se vzdechy a heky,
skoro jak když leze veš
ven z chlupaté deky.

Těžko pokračuje dál,
špatně se mu dýchá,
lépe by byl udělal,
kdyby zůstal zticha.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]