VĚRA KLONTZA-JAKLOVÁ

Co s ním?

Svět se zbláznil než jsme stačili dospět
Jeho uzdravení je na nás
Terapie zdlouhavá a bolestná
Pacient se brání a my máme jinou práci
... milování
Co naplat
Dlužíme to minulosti i budoucnosti
Jen dnešek patří nikomu
Navíc umřít s dluhem se nehodí



Dva světy

Někdy cítíš prázdno
a přitom tolik věcí kolem
se děje a dotýkají se tebe
A tobě se chce zavřít oči
a snít o kopretinách
krásných bílých nevinných
voňavých a čistých
mezi plevelem tlejícím
smradlavým a potměšilým
co je všude
Tvoje ruce jsou z betonu
těžkého a studeného
Nemůžeš mi zamávat
Ani mě obejmout
Ale mozek je lehoučká bublina
Balónek z pouti veselých barev
Jako by existovaly dva světy
Objektivně existující pole působnosti
pro marketingové tygry
s kravatami
co ladí se sáčkem z luxusu
a s duší z frcu
Druhým světem jsi ty sám
Možná se ti to tak hodí
Ale co s tou propastí?
Co s tím vzduchoprázdnem
Dají se ty dva světy nějak propojit?
Odpověď které se bojíš zní NE
Jen jeden může přežít
Ptáš se který?
Na tobě záleží



Františku Hrubínovi

...Ach Čechy krásné, Čechy mé
Obraze rámu prastarého
Kolikrát vytrhli tě z něho
Až oprýskaly barvy tvé
Až po tmu hrobů
A znovu pro zraky žárlivé
Napjal tě rámař starodávný...

Naučila jsem se jednou nazpaměť
a zůstalo mi to napořád
jako modlitba
kterou si opakuješ před spaním
Jako zaklínadlo
když jsi v nesnázích
Jeden ze sloupů vlastní existence
Rytmus, krása
Ale hlavně hořká pravda
V předvečer dnů
které změní svět
si budeme všichni dokola opakovat

Ach Čechy krásné...



Modlitba

Některé básně čteš znovu a znovu
jako modlitbu
za to aby svět byl dobrý
Představuješ si chudého básníka
jak se snaží změnit svět
Ale ke komu se vlastně modlíš?
Bůh umřel s lidským svědomím



Robinson

V cizí zemi jsi vždycky sám
Studená náruč
a plochy které se snaží tě zformovat
do svých rozměrů
Jedinou zbraní je
zůstat sám sebou
a přehrávat si dokola
ukolébavku od maminky
navzdory cizincům
v tvé duší
a jejich zemi
(...a pak že národ neexistuje)
Skály a luka Českého ráje
Klapavá dlažba před Betlémskou kaplí
Nateklé prso Řípu
Karlštejn z ptačí perspektivy
Lesklá střecha Národního po dešti
Lanovka na Pláně
a tóny Mé vlasti
už trochu děravé v tvé paměti
ti defilují po šedé kůře mozkové
Jsi omylem ostrůvek v cizím moři
Robinson
kterému Dolní Lhota právě připomíná
pupek světa




FRANTIŠEK SKÁLA

Píseň nová vo tej přeukrutnej kriminalitě na svjetlo vydaná LP 2005 v Novým Strašecí
(Zpívá se jako Cvočkářem byl Danda)

Slyšte novinu milí přátelé
manažeři a podnikatelé,
taky šoumeni a celebrity,
politický elity.
I normální lidi, ti, co krást se stydí
a zůstali chudí, což některé prudí,
co se tady děje, ať to každý vidí,
co postihlo tenhle kraj
jaká je tu švajneraj.

Dřív prej nebyla žádná svoboda,
teď se může krást, jaká pohoda!
Loupit, vraždit krást, lehký holky pást,
policajtům stopu zmást.
Každý otec, máti, může si teď bráti
vše, co se mu zlíbí, co mu doma chybí,
a když to nechybí, zase to prodati,
když to třeba někdo shání,
nikdo mu v tom nezabrání.

Co tu máme teď, to je k nevíře,
tuneláře a velké šejdíře
a politiky, starý partyky,
co maj hubu šlejfíře.
Továrny a hutě rozkradli nám krutě,
přepadaj se banky, kradou se i tanky,
lodě, mosty, střechy a měděný plechy,
kanálový dekly kradou jako vzteklí,
sochy, zvony, lesy vykáceli kdesi,
kabely a kolejnice,
ty se kradou převelice.

Zdejší zákony, nedejte se zmást,
jsou tak děravý, by se mohlo krást,
vždycky se musí, což je nesmysl,
prokázat zlej úmysl,
takže zákon tady, což je neveselé
spíše než občana chrání pachatele,
ten se trestá málo, jen kolik co stálo,
jaká vznikla škoda, ne, že se to stalo,
jako by nebylo ani
sedmé boží přikázání.

Kriminalita za těch poměrů
dosáhla tady strašnejch rozměrů,
nebyla tady, to řeknu z fleku
snad ani ve středověku.
Lumpům jsou tu hordy, dějou se tu mordy,
lotři se nestydí vraždit starý lidi,
mučit je a tlouci, že jsou nemohoucí,
nemůžou se brániti,
sami sebe chrániti.

Vrazi si nejsou viny vědomí,
voni nemají žádný svědomí,
k soudu je vedou, voni se smějou
a vesele koukají.
Žádná lítosť, slzy, votřepou se brzy,
páni advokáti za ně hubou mlátí,
i za vosum mordů jsou tak strašně drzí,
proti rozsudku se brání,
podávají odvolání.

I když spáchali třeba vosum vražd,
teďka tvrději, že chtěli jen krást.
I když nechtěli, přece vraždili,
jen trochu víc praštili.
Jiný zase vraždit posílali děti,
neb se nesmí trestat, nepůjdou seděti.
Kam to může spěti? Vod desíti k pěti,
dobře vědí převelice,
nečeká je šibenice.

Patnáct let už je tomu bezmála,
pravda a láska to tu prohrála,
marně jste tenkrát lidi rozmilí
svejma klíči zvonili.
Na minulej režim, to vám teď říct běžím,
všechno se teď svádí, to děláme rádi,
nebyly banány, to už je za námi,
jenže tenkrát kromě láce,
byla pro každýho práce.

Marx ani Engels netušili snad,
co se s dělnickou třídou může stát,
až se nasytí proletariát
a dostane slušnej plat.
Že budou chtít honem vše, co se jim líbí,
třeba víc jogurtů a to co tu chybí,
kečupů víc taky, pracích prášků mraky,
o tom pochyb není, že se potom změní
v Evropě i v Ázii
v novou buržoázii.

Honem zbohatnout všichni budou chtít,
budou pikle kout, jak to zařídit,
nahoru se drát, hrabat, chlamtat, žrát
a vo koryta se prát.
Soudy, policie, ta si ruce myje,
neví, co smí dělat, lotry nechá běhat.
Kdyby zakročila, neví, co by směla,
neboť nikdy jisto není,
zda byl zákrok přiměřený.

Lidi tady zas budou voliti
ty, co je potom pošlou do řiti,
jako pitomí dají jim hlas
až zas přijde voleb čas.
Neb, až přijdou volby, piva budou holby
a volební párky, guláše a dárky,
hesla a bilbordy, stranou půjdou mordy,
lidi nechají si hned
mazat kolem huby med.

To si představit každej dovede,
k jakým koncům to tady povede,
když se tohle tak nechá dále jít,
co se tady bude dít.
Český háje, luhy, budou samý dluhy,
bezdomovců masy u Armády spásy,
ti co nemaj práci a naději ztrácí,
to tu asi zbyde snad,
bída, svrab a velkej smrad.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]