Ve čtvrtek 22. května tohoto roku odešla z našeho světa ve věku 85 let básnířka, spisovatelka, překladatelka PhDr. Zdenka Bergrová. Její myšlenkový svět formoval během studia na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze zejména Albert Pražák. Protože dokonale ovládala ruštinu, z podnětu Bohumila Mathesia přeložila Puškinovy Pohádky, které jí rázem přinesly uznání a právě jimi vstoupila do povědomí odborné i čtenářské veřejnosti. Po krátkém působení v redakci Československého spisovatele byla do roku 1953 redaktorkou nakladatelství Odeon a od té doby se ponořila do své autorské a překladatelské práce.
   Vydala (mnohdy i vlastním nákladem) řadu veršů inspirovaných přírodou, městem, zážitky z dětství a v překladové literatuře se proslavila prvním kompletním překladem básnického díla Nikolaje Alexejeviče Někrasova. Její touhou bylo zařadit se i mezi překladatele Shakespearových Sonetů, jež nyní zůstaly torzem. Pro mnohé bylo překvapením, že tato zdrženlivá žena, pro niž nebylo lehké probíjet se proti proudu, měla mezi svými talenty i dar humoru a zejména ostré satiry. Nebyla ctižádostivá. Postavení, moc ani bohatství ji nepřitahovalo.
   Od svého muže, výtvarníka Věroslava Bergra, požadovala, aby ji chránil a opatroval a zato mu dovedla dát najevo, jak moc ho potřebuje v tomto děsivém světě. Vytvářeli spolu nerozlučnou dvojici v životě i při edičních záměrech.
   Každý, komu věnovala přátelství, hluboce obdivoval její záhadnou moudrost a neobyčejné porozumění. Překonávala plachost a snahu nikdy si nic nevynucovat; avšak její literární dílo ji samo přivedlo mezi členy Unie českých spisovatelů.
   Se zájmem navštěvovala literární pořady Výboru národní kultury, mnohdy i jako autorka svých veršů nebo jako odbornice uvádějící ruskou literaturu.
   Jestliže jí někdo řekl, že společnost je v úpadku, vláda se hroutí, znečištěné ovzduší nás přivede do hrobu - usmála se a zatvářila se lehce chápavě. To proto, že intuitivně hleděla do minulosti, přítomnosti i budoucnosti, jako v těchto verších, které ji provázejí na cestě do jiného života:
   Nabito úžasem
   kyvadlo námi cloumá,
   už úpí nablízku
   i srdce s puklinou
   a kde ten život je?
   Kde čeká, kde se
   ztrácí?
   

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]