V poklidu loňského podzimu se zdařilo několika nadšencům vybudovat památník určený mlynářům z vodňanského povodí říčky Blanice. Památníček sice malý, ale svým významem vskutku veliký, neboť ojedinělost připomenutí si tohoto řemesla jinde ve světě stěží vůbec nalezneme. Jihočeské Vodňany, původně také nazývané jako Vodná, město literárního trojlístku Františka Heritese, Julia Zeyera a Otakara Mokrého, tak získaly neobvyklou připomínku lidí, kteří v dobách válečných s nasazením vlastních životů dokázali pomáhat potřebným. Dobrý počin vodňanských k obecnému prospěchu v přetopeném kotli dnešního bláznivého světa zapůsobil na dosud vnímavého člověka jako zklidňující harddisk z dávno již odhozeného milénia...
Stejně jako na jiných místech naší země, tak i ve Vodňanech v dobách válečného běsnění mlynáři patřili mezi vlastence, což dnes zní zajisté poněkud archaicky... V časech dvou posledních válek bývaly mlýny ve Vodňanech často v obležení lidí, protože hlad je vždy zlý. Lidé z okolí byli odkázáni jen na ubohé příděly špatné mouky, mlýny úředně mouku prodávat nesměly, zemědělci zase potřebovali mlít načerno a získat tak i mouku lepší kvality. Tresty ze strany německých úřadů byly kruté, však také dva vodňanští mlynáři byli odvezeni gestapem do Klatov a jeden z nich později zemřel v koncentráku. Jeho osamělá žena s dětmi odmítla jidášský návrh na přihlášení celé rodiny k Němcům, což jim mělo zajistit mlynářovo propuštění... Byl totiž také čas udávání.
Mlynářský památník stojí za bývalým mlýnem U Žahourů a připomíná tak i dva zatčené mlynáře Mayera a Pomeje, z nichž posledně jmenovaný skonal po mučení na pryčně v lágru... Nyní má vzpomínka letí za otcovým bratrem mlynářem, který v jiném kraji mlel také načerno a němečtí vojáci stáli poblíž. A tak se přihodilo, že v zimě roku 1945 mne německá policie jako malého kluka zanechala svému osudu na peróně pražského nádraží a otce s kufrem mouky sebrala... Někdy se však zdařilo ve večerní tmě z vlaku zmiznout do polí u Vysočan, když stateční čeští železničáři dali na semafor červenou.
Již si ani nepamatujeme, jak jsme skočili do nového tisíciletí a magie milénia upadla v zapomnění. Přesto je moc dobře, že český mlynářský živel byl ve Vodňanech připomenut. Odpovědná práce vždy prý pomáhala na cestě vzhůru... Kronikáři zaznamenali, že ještě v roce 1924 klapalo v naší zemi téměř jedenáct tisíc mlýnů! Na vesnicích mlynáři často představovali i jisté osvícence, duchovní autority, ale i mecenáše. Kdo dnes ví, že vejražka byla nejkvalitnější mouka, která vznikla při prvním mletí žita? Co to byl hasačert, hřebenáč, korčák, papřice, povodník, šalanda? Jen tak mimochodem, ta šalanda byla světnice, ve které spávala mlýnská chasa, třeba i s krajánkem, pocestným, tovaryšem.
Mlynáři si také o sobě zpívali dost písniček. Třeba v jedné veselé rýmovačce se také pozpěvovalo:
Jsou mlynáři, jsou chlapíci,
kdyz jim tešou sekerníci.
Když jim mlejny nechtěj klapat,
počnou, šelmy, hodně plakat,
kdyz jim mlejny neklapají,
pak mlynáři hovno mají.
Jako by mlynáři mysleli už i na dnešní dobu, protože třeba v sedmém bodě Mlynářského desatera se také praví - NEPOKRADEŠ, A JEN CO TVÉ, VEZMEŠ! Pro dnešek je tohle pravidlo z mlynářského desatera blbost, že?
Neobvyklý vodňanský památník stojí vedle náhonu, přes který se nedaleko klenou dva barokní oblouky starobylého kamenného mostu se sochou sv. Jana Nepomuckého z 18. století a domy v okolí spadají přímo do mlýnského náhonu, což vše dohromady vytváří zachovalý a jedinečný celek připomínající Vodňany odešlých časů. Zajisté, město je spojováno s tradicí »chytrých z Vodňan«, která prý měla pomoci k vydláždění náměstí a následně i silnice, jenže město je proslaveno i podzimními výlovy a rybářskou školou. Nyní tedy přibyl i mlynářský památník, při jehož odhalení byla dobrá stovka lidí. Nápis na pomníku sděluje kolemjdoucím: CHLÉB JE ŽIVOT. Lidé se po jeho odhalení šli přece také najíst a je setsakramentsky moc dobře, že se na mlynáře ve Vodňanech nezapomnělo.
Autor: František Dostál
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)