I. Fort Detrick, Maryland, USA, 14. květen 2001
Už bylo po deváté, když z bloku WG 12-B odešel poslední laborant. Na tu chvíli čekal doktor David Roscoe netrpělivě už celé odpoledne. Už dvanáct let se zabýval rekombinacemi DNK. Byl považován za mistra v oboru genetiky a byli tací, kteří ho srovnávali s asistentem samého Boha. Protože nikdo ještě nedokázal, jako on, v živých buňkách překombinovávat oněch čtyřicet dva aminokyselin, které jsou v molekule bílkoviny pospojovány jedna za druhou a jejich kombinace určují povahu bílkoviny, ať už je to inzulín, hemoglobin nebo růstový hormon. A tyto kombinace určuje DNA - látka se schopností genetického kódování. A jakmile jsou jednou aminokyseliny sřetězeny, kroutí se a navzájem se obtáčejí. Způsob vinutí řetězce je určen pořadím aminokyselin a je zcela přesně vymezen. Každá bílkovina musí být svinuta jen jedním jediným způsobem, a jestliže není, pak nefunguje správně.
Roscoe přistoupil k lesknoucí se kónické kádi v rohu laboratoře, zapnul stiskem spouštěcí mechanismus a světelný panel mu signalizoval, že reaktor je v chodu. S uspokojením se usmál, neboť se cítil být otcem složité reakce, k níž v příštích hodinách uvnitř nádoby dojde. Před dvěma lety experimentoval se vcelku neznámým virem napadajícím řasy rodu chlorella. A po mnoha pokusech s ním začal mít velké plány jako s nositelem genetického materiálu. Molekulu viru šlo modifikovat velmi snadno, stačilo pozměnit poslední tři články řetězce DNK. A Roscoe vcelku brzy aplikací viru křečkům, prasatům i primátům zjistil, že má neuvěřitelnou vlastnost. Zabíjel nejpozději do osmačtyřiceti hodin a vypadalo to jako neuvěřitelně akutní zánět plic. Roscoe šel ale dál. Závěrečný řetězec DNK upravil tak, aby se virus mohl množit jen za podmínky, že má k růstu dostatek prvku vanadu. Jinak byl virus neškodný.
Bylo už k páté hodině, když Roscoe zastavil přísun stopového vanadu do reaktoru. Pod vývěvou začal obsah reaktoru odsávat do připravených zkumavek. Každou z nich pak pečlivě zatavil. Měl jich deset a vložil je starostlivě do náprsních kapes saka. S prací byl hotov hodinu před tím, než se na pracoviště začali trousit první laboranti. Roscoe usedl za stůl, zvedl sluchátko a vytočil washingtonské číslo. Po chvíli se ozvalo jen "Ano..."
"Experiment může začít," pronesl Roscoe, aniž se představil. "Rozumím. Transport bude zajištěn podle plánu," ozvalo se na druhém konci a linka ohluchla. S kým mluvil, o tom Roscoe neměl ani tušení. Věděl jen, že je to někdo, kdo je, stejně jako on, členem tajné sekce TAU Římského klubu.
II. Meze růstu
Celý moderní vývoj lidského společenství, průmyslovou revolucí 19. století počínaje, je fundamentálně svázán s využíváním surovin. Bez nich je ekonomický rozvoj nemyslitelný. Je až na pováženou, jak pozdě si věda i politika začaly klást otázku, co bude, až se neobnovitelné zdroje, zejména palivoenergetické, vyčerpají. První varování zformulovalo sdružení významných vědců, politiků a podnikatelů z tzv. Římského klubu v roce 1972. Tehdy tým odborníků z Massachusetts Institute of Technology v publikaci nazvané Meze růstu shrnul tehdejší poznatky týkající se stavů jednotlivých socioekonomických veličin (množství obyvatel, hrubého národního produktu, služeb, potravin, zásob surovin apod.) a temp jejich růstu. Vytvořil počítačový model a vypracoval možné varianty budoucího vývoje lidstva. Vědci došli ke zdrcujícímu závěru: Civilizace je od první čtvrtiny 21. století odsouzena k úpadku! Strhl se pokřik a tým byl nařčen ze zjednodušení modelu, že neakcentoval faktory vědecko-technického pokroku. Římský klub ke kritice přihlédl a sestavil druhou zprávu - Lidstvo na rozcestí. Našlo se možné řešení ve vypracování tzv. strategie přežití. Základní myšlenkou je překonání neudržitelné propasti mezi člověkem a přírodou a řešením problému bohatý Sever a chudý Jih. Začal se vžívat pojem "trvale udržitelná společnost". Ačkoli se něco takového dá definovat mnoha způsoby, D. H. Meadows o tom zjednodušeně řekl: "Uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by ohrozila uspokojení potřeb budoucích generací."
Týmy okolo Římského klubu však v podstatě stále tvrdí, že takové definici neodpovídá neustálý exponenciální civilizační rozvoj. Vědci se vrátili ke své první publikaci Meze růstu opět začátkem devadesátých let modelem World 3. Vzali to zeširoka s využitím nejnovějších poznatků včetně aktualizovaných dat týkajících se potenciálních zásob neobnovitelných zdrojů. Mezi ně však už nepočítali jen zásoby ropy, uhlí a surovin, ale také zdroje ještě nedávno považované za obnovitelné - zemědělské suroviny, vodu, vzduch...
A výsledky zveřejnili v knize Překročení mezí v roce 1992. A vcelku překvapivě opět došli k pesimistickému závěru. Za prvé vyčerpávání životně důležitého přírodního bohatství i produkce znečišťujících látek již podle nich překročilo míru únosnosti. Bez významného omezení toků materiálů a energie nastane v následujících desetiletích nekontrolovatelný úpadek produkce potravin, využití energie a průmyslové produkce na jednoho člověka. Za druhé - aby bylo možné se úpadku vyhnout, je třeba provést komplexní revizi politiky a praktik, které vedou k trvalému růstu materiální spotřeby a populace. A také docílit rychlého, drastického růstu efektivity při využívání materiálů a energie. Za třetí - "trvale udržitelná společnost" je dosud technicky i ekonomicky možná a mohla by být mnohem přitažlivější než společnost, která se pokouší řešit své problémy neustálou expanzí. Přechod k ní však vyžaduje pečlivé vyvážení dlouhodobých i krátkodobých cílů a důraz na přiměřenost, spravedlnost a kvalitu života, místo na velikost produktu. Tyto závěry rozbouřily samotný Římský klub. "Je třeba přistoupit k plánování," ozývalo se z jedné strany. Druzí začali křičet: "Skoncujte s tím komunismem!" A když ke všemu ekonom Herman Daly stanovil tři podmínky pro trvale udržitelnou společnost, s nimiž si však dodnes nikdo neví rady, jak je asimilovat do světového ekonomického chaosu, z těch nejreakčnějších členů Římského klubu se vydělilo tajné společenství TAU. Recept této skupiny na další budoucnost lidstva je vcelku jednoduchý: překročilo-li lidstvo "meze růstu", pak je třeba lidstvo zredukovat. Doktor David Roscoe se přidal ke společenství TAU a dal mu do služeb veškerou svou invenci genetického inženýra. Vcelku brzy se pavoučí síť společenství TAU rozšířila na všechny světové kontinenty.
III. Meze imunity
V průběhu tisíciletého styku s mikroorganismy si lidstvo vůči většině z nich vybudovalo velice citlivě regulovanou imunitu. Na kůži, ve vzduchu, v plicích, ve střevech a dokonce i v krvi jsou stovky různých virů a bakterií. Jsou potenciálně nebezpečné, ovšem člověk se na ně letitým stykem adaptoval. A jen asi tři procenta bakterií jsou schopna vyvolat u člověka onemocnění. A že redukce lidstva musí proběhnout v podobě jediné světové pandemie, o tom nikdo ze společenství TAU nepochyboval. Ostatně biologické zbraně se zdály být tou nejvhodnější alternativou už dříve a USA je zničily teprve v roce 1973 po podepsání smlouvy s Moskvou. Tajný řídící tým TAU stál před problémem, jak se k jejich výrobě vrátit a hlavně, jak ji přede všemi pečlivě utajit. K tomu rozšířil svou působnost do resortů ministerstva obrany, odkud čerpal finance z tzv. tajných zdrojů. Příznivci myšlenky redukce lidské populace ovládli během několika let klíčové státní struktury nejrozvinutějších zemí světa. Ve svých představách hovořili o tom, že lidskou populaci je nutno snížit o celou polovinu. Užší skupina sociologů, prognostiků i technokratů ale dokazovala: "Úroveň vědy a techniky je taková, že další civilizační rozvoj zajistí slabá polovina současné populace!" Ozývaly se i hlasy: "Světu stačí tři sta miliónů lidí."
Roscoe stál před úkolem vytvořit zcela nový faktor, který bude natolik virulentní, že způsobí světovou pandemii, avšak natolik vyspecializovaný, aby neublížil oné desetině vybrané populace. Věci se daly do pohybu a z Roscoeovy geniality se v laboratoři rodila binární zbraň. Geneticky upravený virus, jehož virulentnost závisela na malém obsahu vanadu v napadeném organismu. 14. května 2001 byl Roscoe s prací hotov.
IV. Pandemie
Komplex TAU, jak skupina Roscoeův nový kmen, o němž bylo těžko říci, zda jde o virus, nebo novou "spící" bakterii nazvala, se tak stal fenoménem osudu většiny lidstva. Nikoho ani nenapadlo, že po dvou desetiletích od chvíle, kdy doktor Roscoe zatavil oněch deset zkumavek s upraveným a vyspecializovaným virem, bude osud lidstva v té podobě, v jaké samo sebe doposud znalo, zpečetěn. Všechny globální světové koncerny produkující a distribuující potraviny obohacovaly své zboží potravinovým doplňkem, proti němuž nemohl nikdo, ani z těch nejrenomovanějších kapacit, nic namítat. Doplněk obsahoval kromě nejúplnější škály vitamínů také všechny potřebné prvky v iontové podobě a barnumská reklama to vše vnucovala jako nejdokonalejší a univerzální prostředek pro pevné zdraví. Určité množství vanadu v obsahu koncentrátu bylo zatajeno a jeho stopy při případném laboratorním výzkumu byly tak zanedbatelné, že ani nebylo řeči o tom, že by někdo z vědeckých kapacit proti doplňku veřejně vystoupil. Ani by neměl šanci, neboť kapitálová skupina koncernů ovládaná společenstvím TAU ze zákulisí by jakékoli varovné signály umlčela. Vanadem potají obohacený koncentrovaný potravinový doplněk se tak stal běžnou součástí všech značek piva, limonád i konzerv. Koncentrát byl přidáván do všech na světě vyráběných těstovin. Namořeny jím byly všechny rozhodující dodávky obilí, kukuřice i rýže proudící do chudého rozvojového světa. Číhající vanad byl spolu s vitamíny a životně důležitými prvky pro lidský organismus přítomen v potravinových balíčcích směřujících z bohatých zemí do Asie a Afriky v podobě humanitární potravinové pomoci. Během pěti let byla většina obyvatel Země vanadem předzásobena. To byl klíčový moment pro rozhodující krok společenství TAU. Např. na asijském kontinentu stačilo virus vypustit vzduchem v deseti nejlidnatějších metropolích. Vanadem dodanou silou rázem ožil a během jedenácti dnů tu skosil více než půl miliardy populace. Byli jen nemocní, u nichž se dvoudenní průběh vyznačoval prudkým zánětem plic, a byli jen mrtví. Nepřežil nikdo. V Africe to začalo 16. prosince, o den později se to začalo šířit Evropou. To už Jižní Amerika měla kolaps za sebou. Útok byl dokonalý a kdyby měl kdo podmínky ke sčítání obyvatel Země o měsíc později, nedopočítal by se půl miliardy...
Z protiatomových krytů v té době začali vycházet vítězové této největší světové války. Nebylo jich víc než tři stovky miliónů. Všichni byli předem varováni před konzumací vanadem nasycených potravin. Varování bylo rozšířeno formou paniky a ten, kdo těchto fám neuposlechl, měl smůlu. Ještě dva roky z podzemních úkrytů lidé vycházeli na povrch jen ve speciálních oděvech s dokonalými filtry v maskách chránících je před nákazou pramenící z páchnoucího morového puchu hnijících miliard lidských těl. Teprve potom se dědicové světa odvážili na povrch, aby Zemi opět kolonizovali a založili první nové vládnoucí dynastie. Psal se rok 2021. Dynastie však založila nový kalendář.
Autor: Karel Šlapota
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)