Práce
   Rodička rodí, topí se v potu. Umírající volá: tělo mne zradilo! a odhazuje lopatu do příkopu prostěradla. Houslista ukazuje mozoly: Osudová. Číšnice nemůže v noci rozevřít dlaň, svírá půllitr. Miláčku, tlačíme se na sebe ze strachu, že láska uteče a ohřeje se v mikrovlnce jiných. U Donalda to vře, sáčky se mastí a šustí, hamburgry padají do housek, u stolků sedí střapatí, na nohou kolečkové brusle - a okny dívají se na nás co visíme na tramvajových tyčích když cuklo ve stanici Beznaděje.

   Košile
   Nenamáhej se rozluštit šifru lásky - proč zkoumat nákres střihu, chemický proces barvení kostek, ražení knoflíčků, obšívání dírek, správku podolků, límců, šustění žehličky vděku? V každém životě jak na ramínku visí košile!

   Čas
   Zatímco chlapec hltá u stánku colu za colou, a někdo druhý spěchá autem do práce, aby tam strávil neděli v obleku a kravatě, neděli bez lesa a louky, bez játrových knedlíčků, bez vážky u vody, my upíjíme čas jak děti z láhve mošt - a je jedno, že se v něm zrcadlí trochu pomačkaná víčka, uslzené oči a písmena básní, jež nejsou důležitá když papír vzplane, disketu rozdupají nepřátelé, tiskárnou jako polem sněhu přeběhne liška zapomnění, protože v dlaních svítí esemeska: Máme se rádi...

   Bída nasycených
   Tahleta holčička jde z hodiny klavíru, tahleta holčička se stejně starou kamarádkou se smí hodinu dívat na film, třeba na konec, nebo když máme štěstí vidíme všechno skoro od začátku, a smíme pít Fantu, a chroupat hranolky, jenomže Petr říkal nikoho už nevoď, je vás tady už moc dětí, takže Adélo i kdyby tě máma pustila... utěšují dvě kamarádky třetí, která má na krajíčku, ne proto, že nemůže na Šmukýřku, nebo jít hledat ulici Pod lipkami, nebo se podívat oknem jak nesou košířský řízek hospodou Na Závisti, kde sedí dva a líbají se, ale z lítosti, že nesebere v pátek odpoledne pohárky od limonád, a nezamete kupky utrhaných lístků jednoho smíchovského kina...

   Na vinici
   Myslela jsem si: je krásný okamžik když brigádník ustřihne hrozen, podívá se přes něj jako přes sluncem vyfouknutou vázu a pak ho položí na ostatní do dřevěné krabice, a zatím u vinného keře tlačí se lidé v černých holinkách, šermují v listech, nedívají se vůbec nikam, a za zády slyší stroj, který před sebou žene dny - plastové kyblíky...

   Dvojčata
   Podej mi ruku, uděláme z paží véčko, řekli si tihle dost vytáhlí kluci - v nádherný zářijový den viděla jsi je o půl osmé ráno, rázovali si to v krátkých okrových kalhotkách s kšandami, které byly rámem pro obrázek zvířátka na tričku, a v mírném předklonu letěli na špičkách polobotek jaké měl můj tatínek na vojně kolem Drogerie ke Zvláštní škole, na zádech stejné modré batůžky, na čele patku kaštanových vlasů, letěli v předklonu a za ruce, véčkem pravé a levé paže jako dřevěným pravítkem rozháněli lidi, možná si brumlali něco z počtů, nebo se hnali za kanárkem puštěným z klece, každopádně se ale těšili, a nejhezčí na všem bylo, že když jsi je potkala za čtyři hodiny cestou zpátky, těšili se zas...

   Cíle druhé půlky života
   Nech druhým sázení - zem obrací kabát pod rádlem, nech druhým sklizně - kukuřičné klasy podzim utíná, a jen se dívej na pobíhání a modlení se k počasí jež esa výsledků vynáší, pobíhání při kterém bychom se nemohli hladit, jen ztratit jména, jen nechat krachnout sny jako když šlápneš na zamrzlou kaluž!

   Dopisy podivína
   On si skutečně koupil plnicí pero, on skutečně píše dopisy, diví se lidé, kterým se nevyplatí koupit ani pohlednici, kterým se nevyplatí zdržovat se hlazením a psát báseň, báseň by začínala velkým em, nebo velkým ká, myško, kočičko, tak vidíš - nejsme sami, kteří se ze sklepa a vlastně z teras, kde je pořád léto, dívají do tašky oblohy s nákupem hvězd!

   Plovoucí podlaha
   Nevím kdo objednal pokládku zlatých parket slibů když je dům těsně před demolicí, jedno je ale jisté - stále tě vidím jak spěcháš prvně vybrat schránku samot po mojí ulici...

   Přestěhovat se
   Zdánlivě snadná věc: vyprázdnit komody a skříně, odstrčit židle od stolu a stoly od židlí, obrazy sundat ze všech zdí, a než zavoláš firmu Strach sbalit smyčkový létající koberec - životem prošlapaný vztah...

   Smrt
   Daniel vypráví: tenkrát jsme ze zvědavosti fárali do dolů, bylo nám možná sedmnáct, drželi jsme se za ruce jak jsme se báli, chtěli jsme domů, nahoru, a dnes otvírá skříň ve které vlní se prázdná ramínka - výdřeva chodby jíž zmizela maminka.

   Víčka
   Dříve jsem psala básně dlouhé jako šály, dnes jsou z nich prstýnky tak na malíček. A jenom když se ve mně ozve křídlatý rytmus - pohyby tvých víček.

   Hřeben na dně šuplíku
   Určité věci jenom jednou mít - je moudré život zbavit prachu, jednou se do svých tváří zadívat a snít, jediné zrnko hrachu ve vatě nechat naklíčit, v jediném hřebeni zachytit tvůj vlas, než pásek sponou zániku utáhne i nás...

   Alena
   "Dnes ráno jsem šla do ložnice, něco mi říkalo ještě neodcházej, ještě ne, nezavírej ty dveře, sedni si, tak jsem si sedla a začla přemýšlet, a napadlo mne, že si musím letní peněženku vyměnit za zimní, zimních mám hodně, jedna z nich - ta nejstarší a skoro na vyhození ležela na dně pod ostatními, a představ si, že v jsem v ní našla čtyři tisíce!"

   Údržba
   V servisu auta prohlédnou, nahustí pneumatiky, seřídí motory, vystaví účet, nakonec vozům umyjí jednou kouřová, podruhé čirá čela... a ty si každé ráno říkáš o kolik složitější, jak bídně placená, s pracovní dobou bez přestávek a bez záruk že dojedeme, je údržba těla!

   Nová ctižádost
   Slečna ve vínových šatech šitých na míru vysedá z auta, zvoní na dveře Victoria Volksbanken a hlavou ostříhanou podle Vím co chci třeba dvacetkrát za den rozráží vzduch, dvacetkrát řekne slovo firma, naše, ihned, zajisté, z diáře vymazala všechna asi, smlouvami klape o stůl jak s nadúrodou dětí čáp, a mně se vybavují všichni, kteří do práce chodili jen tak - ve stejných sandálech, rozhalenkách, manžestrácích...

   Zvířata
   Jak se máš, pod psa, ale včera jsem měl veselou opici, skákala z větve na větev a U komoně se všichni smáli, jenže zítra to bude na draka, sny jsou papírový, nestáhneš je z oblak, nestáhla by je ani žirafa, ale motouzu si cením - motouz má každý omotaný kolem zápěstí od klukovských let, dětství je obranný sprej na hyeny, přestože koukáš do peněženky jak vejr a před očima se ti mlží, holub je na střeše ale vrabec taky, a koně nikdo nedaruje ani bez zubů, ani na guláš, podívej soused manažer letí jak orel kolem nás, a my se plazíme - dva plži, podrážky klapají jak pastičky - jo jsme v nich myši, a doba ukazuje řečí neslyšících, a co ty Pavle, žiješ, doufám, že neuštkla tě Letargie...

   Okno u Klamovky
   Možná i ty jednou za život a na tisící stále stejné cestě tramvají zahlédneš dvojité okno ucpané plyšovými zvířátky. Kdo za ním asi žije? Muž bez něhy? Žena bez milence? Sirotek? Blázen? Vědec? Nezaměstnaný jenž si nezapomněl hrát? Člověk šetřící teplem? Žák Pilný? Pan Líný? Nebo tam hospodaří - v zástěrách u sporáku otázky - jen stíny?

   Proměna
   Ema je pořád u mísy, slepice zobou, jediné parkety dostaly milost od čety řemeslníků, takže zas na schůzku spěchají sem mámy - v Kafárně na kus řeči sedly si u kafe a u svíčky v mé první třídě, v pavilonu Školičky...

   Nejsilnější je člověk sám
   Jako strom v krajině. Jak vrána v poli. Jako v regálech zboží, kterému nevadí nápis Sleva. Strom stojí v krajině kořeny přikovaný. Jen na potravu myslí vrány. A zboží čeká ruka chudých nebo koše. My ale už jsme zvyklí s pečetí něhy na tvářích se budit a vítat lásku - listonoše!

   Košířská Verona
   "Já chtěl dnes Honzo unést tvoji dceru Markétu, tak jí to slušelo v drdolu, Verona pro nás starší může být i v Košířích - a třeba Na Závisti, kde lítá španělský ptáček, slanina v karbanátku piští, a jenom Bohunka naklepává řízek pro čtyři."

   Prohrát
   Pro ty co prohráli a nikdy nebudou létat vzduchem sem a tam jako ptáci, anebo aspoň jako piloti, pořádá jedna z agentur parašutistický kurs - na záda vlezeš instruktorovi, on si tě připoutá, potom skočí, ty zavřeš oči, oddáš se iluzi, že křídla přece jenom rostou... a když se rozhlédneš kolem sebe zjistíš, že jako houby po dešti - pokud k nim stoupá z lesů peněz pára!

   Hroší kůže
   Kdopak by řekl, že hroši mají smutek a stesk, a v tropické noci se obracejí z boku na bok, kdopak by řekl, že slza hrocha vejde se do štamprlete, a nářek nad ztrátami zaplní všechny kouty Vršovic, Libně, Karlína? Nikdo se ale nediví, že člověk na své kůži prohlíží si květ - pupenec očkování, a žasne před zrcadlem nad svou jemnou pletí, která i paži obalila, do ní zbraň zasadila...

   Co mám na srdci
   Ten drobný šelest - kabát tvého života, který se kýve se na věšáku chlopně, filcovou paličku co rychle tluče když tě vidím jít, paličku, která koncert hraje, a také nížiny s Červenou řekou když se mě stesk dotkne, a také ledovec když v noci stíny kreslí na zeď samoty Himálaje...

   Nastupte si!
   Máš všechno, vše si můžeš koupit - alespoň jednou za měsíc nesem si domů plnou tašku, a hrabem, hrabem v ní, zatímco z rádia zní zpráva, že v dole Darkov byli zavaleni polští horníci, že navždy splaskly jejich tašky, v předsíních visí jak plátěné slzy, tašky, které najednou nejsou zbožím a válí se v nich včerejší účtenka za deset deka cikánky, rohlíky, krabičku veselé krávy, prací prášek, zatímco klec středy nečeká - před supermarketem přimačkne k zemi další a další prázdný obal - člověka...

   Čtenář
   "Je tam ta svérázná tetička?," zeptal se starý pán a upřel oči na mne, a potom prst zabořil doprostřed obálky mé knihy, a v knize vrzla židle, a někdo vedle řekl "vy znáte autorčinu tetičku?" a starý pán se smál, jo, jo, z novin, a před námi se udál zázrak větší než zpráva poslaná mobilem a v ní vyznání lásky, a zázrak možná větší nežli rozsvícená úsporná žárovka a samo napsané slovo, protože najednou tu byla Hermínka, čtenář rozhrnul houští z kterého se vynořila, a i když všechny její boty i modré květované šaty, a vlásenky, a paruky i pudřenky a rtěnku s níž si malovala před zrcadlem v Domovině na rty srdíčko, před sedmnácti měsíci spolkl kontejner, zatancovala před knižním stánkem...

   Chlapec s básněmi
   Jak stojí před vagónem metra se dvěma knihami v ruce, tlustými svazky v modré plátěné vazbě, jak si na nose posunuje brýle a v rukou nemá nic jiného nežli knihy, vzpomenu na tvá slova: k čemu je poezie, ztrácíš energii, kdo dneska čte a proč taky ... a potom přijel vagón, chlapec si sedl a jednu z knih přejel dlaní - chrpový záhon, z kterého marně chtěla vyklíčit semínka sadby Baviči, na kterém marně chtěly vyrůst automaty - hranaté liány co objímají prachy...

   Rekonstrukce
   Babičky, novináři, a všichni co přišli obdivují varhany, a zlaté andělíčky, a vypulírované dřevo zpovědnice před kterou stydí se dvě svíce, a malovaný sloup, a zvon, a hrozen vína v rukou světce, ale babičky doma choulí se, nemají na důchodky, v bačkorách na nákupy se jim nechce, nikdo jim neřekne vtip, a nikdo neporadí s křížovkou, kde je konec světa na tři krach, a nikdo se jich neptá co to kyne v míse, a ony přesto cinknou do kasičky za noviny Hlas, když věčným Pánbůh zaplať prohlídku končí otec Marián...

   Na čem stojí svět
   Nebude to nic velkého, nízkého ani vysokého - třeba stolička k baru nebo to štokrlátko na kterém vždycky seděls dědečku a obouval si boty stříbrnou lžicí, nebudou to asi ani medaile vítězů a hořkost těch co prohráli - u mantinelů dávno prázdných tribun zatínají pěst, fanoušci i hokejisti, nebude to ani touha třináctiletého uvidět Davida Oistracha, ani kocour Macek přejetý u Pramenu náklaďákem, kterého vystřídal Macek další, budou to samé obyčejné, zdánlivě prostřední věci jako je kostka na košili, anebo háčkovaná rukavička, skleněné těžítko s hořcem, plnička tvého pera, anebo přívěšek hvězdy na krku ze samých rubínů, bude to pavouk v zácloně, jablko v okně, košťátko na němž ulpěl sníh, a byly ho tři metry, vánočka dlaní na odstrčeném, ale neprůstřelném talíři, talíři z dílny Upřímných, budou to podle střihů něhy štrikované svetry...

   Květy do sběru
   Denně ho vídáš před Květinářstvím - hrbáček nakládá na vozík obaly od gladiol, kal, slunečnic, lilií, štíhlé škatule s barevnými obrazy... Kdopak se asi dneska bude vdávat, Mařena, nebo Anna, která? - ptá se a oči upře do ulice naproti - na Svatební salón, jenž momentálně slevil z cen a šaty visí na panácích, a vevnitř na posteli mají polštářky a deky - zklamáním neprotrhaný záhon...



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)