Přinášíme ukázku z dramatizace knihy povídek českožidovského prozaika VOJTĚCHA RAKOUSE Modche a Rézi. Dvoudílnou stejnojmennou komedii napsali v roce 2005 PAVEL ŠPIRK a MARKÉTA TÝMOVÁ. Tato nejnovější dramatická úprava knihy, těžící tematicky z přirozené koexistence českého a židovského prvku na naší vesnici, prozatím čeká na scénické uplatnění.
Špánek: Bude třeba myslit na oběd. Jinak ty knedlíky nesfoukneme.
Modche: Já nevím. Mám z toho vaření strach.
Špánek: Čeho se bojíš? Poradím a pomůžu. V knedlíkách se vyznám.
Uděláme těsto ve velkým hrnci, a zavaříme jen tolik knedlíků, co jich sníš k obědu. Ostatní těsto necháme v hrnci, a když budeš mít znovu chuť na čerstvý, jen je zavaříš a budeš je mít třeba dvakrát denně.
Modche: Josefe, já se toho přece jen bojím.
Špánek: Prosím tě, nech si ty šplechty a připrav ošatku mouky a ten největší hrnec, co máš.
Modche: Napřed musím umejt tohle nádobí.
Špánek: Blázníš? Přilož do plotny, přines mouku, dej na kamna hrnec s vodou a připrav vařečky. Nádobí zatím uklidím.
(uklízí nádobí do kouta)
Modche: Kam to dáváš?
Špánek: Sem se bude uklízet všecko nádobí, co za týden ušpiníme.
Modche: Snad si nemyslíš, že to všecko bude mejt Rézi, až přijde?
Špánek: Nebude. V pátek se všecko umeje. Já ti s tím pomůžu. Rézi nepozná vůbec nic. A teď se dáme do knedlíků. Přines menáž.
Modche: (přinese dvouuchý hrnec, na něm ošatku s moukou, na mouce vařečku, je pomoučený)
S tím hrncem nevím, jestli je...
Špánek: Jestli je - co?
Modche: Jestli je mlíkový, nebo masový...
Špánek: Snad víš, co v něm vaří Rézi, ne?
Modche: Vím, švestkový povidla. Jenže já nevím, jestli je to jídlo mlíkový, nebo masový.
Špánek: Nechceš, aby tě vzal Luciper? To máš přece fuk! Ostatně, Rézi stejně nebude o ničem vědět.
Modche: Mně se nejedná ani tak o Rézi.
Špánek: Snad ne o Pána Boha? Ten si na tebe a vůbec na celý Sedletín vzpomene jednou za sto let, a to má jinší věci na starosti. Dáme se do toho.
(sype mouku do hrnce a z konve nalije vodu, míchá vařečkou)
Modche: Bude to tvůj hřích, jestli je to nepravej hrnec.
Špánek: Farář mi dá rozhřešení. Podívej, už je z toho těsto.
Modche: Na mou duši, opravdický těsto.
Špánek: Čím víc se to promíchá, tím jsou knedlíky chutnější. Mě už bolí ruka, míchej zas ty.
Modche: (míchá)
Špánek: Jakživ sis tak nepochutnal, jako dneska. To si dáš do nosu!
Modche: (míchá) Už aby to bylo. Josefe, Rézi ale dělá knedlíky vždycky na vále.
Špánek: To moje bába taky, to jen u pánů je dělaj v hrnci a po lžičkách zavařují do vody.
Modche: Josefe, míchej zase ty, mě už taky bolí ruka.
(jde za kulisu k plotně)
Špánek: (míchá)
Modche, knedlíky, jak je dělaj naše ženský, to jsou knedlíky válové a ty, co dělaj u pánů, to jsou knedlíky hrncové. Dost míchání.
Modche: (od plotny) Vaří se voda.
Špánek: (vezme hrnec a jde taky k plotně) Já budu zavařovat, ty počítej.
Modche: Jedna.
Špánek: Jedna.
Modche: Dva.
Špánek: Dva.
Modche: Tři..
Špánek: Tři (počítání přehlušuje polední klekání, na scénu se vybelhá kovářka, mlčky pozoruje světničku, Modcheho, a po chvíli se zase odbelhá domů)
Modche: Jedenáct.
Špánek: Jedenáct.
Modche: Dvanáct.
Špánek: Dvanáct.
Modche: Třináct..
Špánek: Třináct.
Modche: Čtrnáct.
Špánek: Patnáct. Dost. Modche. Víc jich k obědu nesníš.
(vyjdou od plotny) Kde si tady můžu opláchnou ruce?
Modche: Tady v lavoru.
Špánek: (myje se) Teď je necháme chvíli povařit. (sedá si na lavici)
Špánek: Znáš tu o tom - (vypráví anekdotu, když skončí hrne se k plotně) Pojď, podíváme se, už budou.
Modche: (od plotny) Josefe, tohle snad ani nejsou knedlíky.
Špánek: Opravdu asi ne. (během jejich dialogu se znovu vybelhá na scénu kovářka, mlčky a zvědavě je pozoruje, po chvíli zajde)
Modche: Co to tedy je?
Špánek: Nevím, vypadá to jako šlichta pro prasata.
Modche: Říkal jsi, že to budou panský knedlíky.
Špánek: No jo, byly by, kdyby se povedly. (vyjdou)
I nejlepší kuchařce se někdy něco nepovede. Nejspíš u pánů do těch knedlíků ještě něco dávaj.
Modche: Co teď budem mít k obědu?
Špánek: Bába peče vdolky, nějaký jí seberu a přinesu ti.
Modche: Co uděláme s tím těstem?
Špánek: Postavím ho támhle do kouta. (jde pro hrnec a dává ho do kouta)
Modche: A co s tou šlichtou na plotně?
Špánek: Vemu to domů. Koza to vychlastá. (odnáší hrnec ke dveřím)
Špánek: Otevři, Modche. Než přijdu, vlez si do postele a odpočiň si.
Modche: To nemůžu. Já přes den nesmím spát v posteli.
Špánek: Proč bys nesměl? Rézi je v Křenku a ty v Sedltíně. Dej si dvacet, hned se vrátím. (odejde)
Modche: (zůstává sám) Aspoň brambory s vomejchlem kdybych si byl uvařil. Špánkova koza si pochutná. (zívá) Špánek na ty vdolky určitě zapomene. Panská jídla, ale kdo je má vařit. (usíná)
Špánek: (vrací se s prázdným hrncem) Spí jako o půlnoci. Dívat se na to nemůžu. (lehne si do postele k Modchemu)
Špánek: Pěkně je tady. Kdyby tak Rézi chtěla zůstat v Křenku celej rok. Hned bych se sem nastěhoval.
(taky usne a začne chrápat, vtom se probudí Modche)
Modche: Kdo to je? Vandrák? Špánek! Josefe, vstávej! Josefe, vstávej!
Špánek: Co se děje?
Modche: Člověče nešťastná, málem jsi mě vylekal. Tak co, už víš, jak se dělají ty válový knedlíky? Mám hlad.
Špánek: Bába je jako zabedněná, nic jsem z ní nevytáh.
(zapaluje si). Ale nic si z toho nedělej. Napadlo mě něco lepšího. To knedlíkové těsto předěláme na lívancové. Přidáme mouku, mlíko a droždí, to hlavně, a zítra je upečem.
Modche: Jen abychom je nemuseli zase dát vychlastat koze.
Špánek: Neboj se, lívance se nám povedou. To není panské jídlo.
Modche: Poslouchej, Josefe, tys mi slíbil, že přineseš vdolky.
Špánek: Ale přines, chlapče přines. (vyndavá nezabalené vdolky z kapes) Dej si.
Modche: Jsou nějaký pomačkaný.
Špánek: Ale za to teplý. Jez.
Modche: (jí)
Špánek: (dokouřil) Tak a teď si užijeme trochu svobody. Půjdem do hospody. Dáme si každý džbáneček piva a hodíme mariáš.
Modche: Ten jsem nehrál, ani nepamatuju.
Špánek: Vem s sebou vdolky, ostatní tady nech a pojď. Z hospody se s tebou zase vrátím. Zatopíme si.
Modche: Něco dobrého si uvaříme k večeři.
Špánek: Uvaříme. Teď se dem napít.
Modche: (strká si vdolky do kapes a odcházejí)
(po chvilce ticha vchází kulhající kovářka, křižuje se)
Kovářka: Sodoma Komora! Sodoma Komora! (usedá)
Tady to vypadá! Ani podívat se na to nemůžu. Dědkové táhnou do hospody, vrata dokořán, a tady fuj tajksl! Dědkové obrátili všecko vzhůru nohama. Nehnu se odtud, dokud Modche nepřijde z hospody. (vchází Rézi s košíčkem) Proboha, Rézi!
Rézi: (pláče) Zlatá kovářko! Má zlatá kovářko!
Kovářka: No tak , tak se přece vzpamatujte. Kde se tady berete Proč se vracíte z Křenku?
Rézi: (mává rukou, přestává plakat) Co Křenk! To by bylo to nejmenší. Slovo dalo slovo, Tonička se přidala k Náckovi, řekla, že jinde mají dětí ještě víc a já tam nechala slepici a šla jsem domů a nejdřív k vám.
Kovář povídá, že Modchemu se vede docela dobře, že právě šel do hospody, chlastá pivo, mastí karty a chlubí se, že půjde k sestře do Nové Vsi. Kovářko, to už jsem nemohla vydržet.
A tady! Vidím boží dopuštění!
Kovářka: Neplačte Rézinko, když jsem viděla pana Korefa jít se Špánkem do hospody...
Rézi: Se Špánkem?
Kovářka: Jo, se Špánkem. Tak jsem vstala a lezu k vám. Tady se děly věci! Špánek měl Modcheho v drápech. Co jste odešla, ani se odtud nehnul. A nakonec i hrnec jídla odtud odnesl!
Rézi: Kovářko, to není možný .
Kovářka: Na vlastní voči jsem to viděla. Nes od vás v poledne železňák. Ten, co v něm hřejete vodu na masový nádobí. A šel tak opatrně, jako by nes nějakou svátost. Tady se asi debužírovalo.
Rézi: Panebože, kovářko, to mi radši neříkejte! A hadry na hromadě, nádobí v koutě a podlaha černá, jako zem! Samej plivanec tabáku! A co je tohle, kovářko?
Kovářka: Nevím, Rézinko. V tomhle se nevyznám.
Rézi: A rendlík od vajec! Modche si dělal vejce.
Kovářka: Špánek mu je určitě pomohl sežrat. Dědek je mlsnej jak koza.
Rézi: A postel! Proboha, podívejte se, postel! Rozumíte tomu, kovářko?
Kovářka: Ne!
Rézi: Von tu někoho měl. Ne někoho, ňákou, rozumíte! Ňákou!
Kovářka: Ale Rézi! Bojte se boha. Vždyť o panu Korefovi nikdo nic takovýho neslyšel. Jste přece rozumná.
Rézi: A co je to támhle?
Kovářka: Vdolky. Dostali hlad a upekli si vdolky.
Rézi: V tom má prsty Špánek. Je to prevít prevítská, a když byl mladej...
(ozve se dupot)
Kovářka: Už jdou! Pšt!
Modche: Podívej, Josefe, já zapomněl zavřít. Celá chalupa dokořán. Kdyby to viděla Rézi.
Špánek: Čert aby bábu vzal. (vcházejí)
Rézi: Pěkně vítám!
Špánek: Ježíšmarjá! (uteče)
Rézi: Tak ráno do Nové Vsi? Poradit se o posledním testamentu? Kolik jí couře odkážeš? (za Špánkem) Vy nádobo hříšná!
Kovářka: Utekl! (hrozí) Počkej, dědku!
Rézi: (táhne Modcheho k posteli)
Ptám se tě, Modche, co to je! Kdo spal v počestné posteli?
Modche: Rézi, Rézi.
Rézi: Která to byla?
Kovářka: (najde fajfku) Špánek!
Rézi: Jak to víte?
Kovářka: Znám tu měchuřinu přes kováře. Přinesli mu ji z jarmarku.
Rézi: Kdo mu to dovolil?
Modche: Rézi, prosím, povím všecko, Špánek mě navedl, abych si tam vlez a sám si lehl taky.
Rézi: (ukazuje na stůl) Kdes je vzal?
Modche: Špánek mi je přines.
Rézi: A proč?
Modche: Když se nám nepovedly knedlíky...
Rézi: Jaký knedlíky?
Modche: Špánek to odnes domů koze.
Rézi: A co rendlík? Kolik bylo vajec?
Modche: Šest, ale Špánek jich sněd pět.
Rézi: Co jste dělali ještě?
Modche: Černou kávu, chtěl ji Špánek.
Rézi: Co jste dělali dalšího?
Modche: Už nic, Rézi, jako že je jeden Pán Bůh nad námi.
Rézi: (ke kovářce) A tohle se dělo, sotva jsem ze stavení paty vytáhla. Co by se asi stalo, kdybych v Křenku zůstala celej tejden? Ještě že jsem se s Náckem pohádala a šla domů. ( k Modchemu)
Vem konev a pro vodu! Celou noc se bude uklízet a ty budeš celou noc nosit vodu!
Autor: Vojtěch Rakous
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)