Málokdy vejde do národního povědomí, do lidové moudrosti heslo z politiky, o kterém lze už dnes zcela oprávněně říci, že neodmyslitelně vstoupilo do československé historie.
   Bylo to volání mladých davů a neumělé malování na zašlé zdivo, nejenom v Praze, ale po celé zemi v roce 1968: "Císař na Hrad".
   Zkoumat a hledat autora dvou slov je již zcela beznadějné, spontánnost jej odsunula do pozadí.
   Zkrátka volali jsme tenkrát: "Císař na Hrad" a věděli jsme, že určitě moc nepořídíme.
   Neboť politika se neřídí přáními, city a tužbami.
   Člověk s přistřiženým ježkem na své hlavě a v ještě dokonaleji střiženém obleku nám na naše volání kynul rukama i úsměvem na tváři.
   Dnes mám tohoto muže s velkým "M" představit u příležitosti udělení již velmi hodnotné a vážené "Literární ceny Daniela Strože a Unie českých spisovatelů", k níž náleží také předání bronzové sošky akademického sochaře Ladislava Janoucha "Niké". Jak pro dnešního laureáta symbolické!
   Dr. Čestmír Císař má za sebou bohatý a dlouhý život vzdělaného politika, který se nikdy nezpronevěřil národním, humanistickým a socialistickým ideálům svého a našeho vidění světa. Stal se přímým svědkem dějů 20. století (narodil se v roce 1920) a zčásti i jejich aktivním účastníkem. K rozsáhlé memoárové práci nedávno přidal ještě jednu, jakoby poselství do příštích roků: Moji českoslovenští presidenti, vydanou nakladatelstvím Slávy dcera.
   Zatím nikdo nepodal pravdivější svědectví o stolcích a o obyvatelích Pražského hradu, o československých a také o jednom českém prezidentovi. Kdo jiný než Čestmír Císař, muž ryzího myšlení a charakteru, mohl téměř v závěru své knihy o tom předposledním napsat: "Ostudná absence řádně zvolené hlavy státu byla černým flórem na rakvi díla T. G. Masaryka a jeho nástupců. Sametová revoluce se stala nejen antiúnorem (1948), ale i antifederalizací (1968) a antiříjnem (1918). Dost těžká váha jednoho živelného převratu v tisíciletých národních dějinách."
   Někdy se o Dr. Čestmíru Císaři říká, že byl mužem Pražského jara 1968! Podle mého byl vždycky a dodneška je mužem na svém místě. Stal se velkou osobností československých a českých dějin.
   Nikdy jsem jej neslyšel fňukat ani svádět vinu na někoho jiného.
   Cena mu je udělena za štafetový kolík, skvělou práci Moji českoslovenští presidenti, je poselstvím mladému pokolení české a slovenské země, Československé republiky, kterou vytvořil Tomáš Garrigue Masaryk.
   Proto mu zcela po zásluze patří dodneška neutuchající volání davů "Císař na Hrad", toužících po svobodě, po demokracii, a vůbec ne po aroganci a po přehlížení vůle národa, jakého jsme svědky v naší smutné době.
   Učme se však u Čestmíra Císaře - nikdy, ani v sebe složitějších dobách, nepadat na kolena!




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)