Tuto nadávku jsem již jako sedmiletý kluk často slyšel od svých německých vrstevníků v letech Protektorátu Čechy a Morava, samozřejmě v němčině. Seznámil jsem se s ní ve svém rodném městě Jihlavě - Iglau od stejně starých kluků, převlečených do stejnokrojů Hitlerjugend. Někdy svini nahradil čtyřnohý přítel člověka, pes. Často nadávku na nás vykřikovali kluci, jejichž rodiče se v té době „dali k Němcům“.
   Hodně vody uběhlo v řece Jihlavě od chvíle, kdy naši stejně staří kamarádi a někteří milovaní učitelé prolétli v Osvětimi komínem. Kdybych dneska tvrdil, že zlí byli tehdy všichni jihlavští Němci, lhal bych. Většinou v době války byli lepší jednotliví Němci než rovněž ojedinělí vystrašení Češi.
   Když se s námi Němci při odsunu v domě ve Znojemské, tehdy Winerstrasse 63, loučili, někteří plakali nebo se omlouvali. Nikdo je netloukl, nikdo na ně neřval. Ale my jsme ve škole museli tehdy psát „němci“, psát je s malým „n“, a ti, co měli bílou pásku, nesměli chodit po chodníku. Ale to konečně pár let předtím museli i jihlavští Židé. Z kanálů koncem války vylezli zbabělí četníci v helmách a s naleštěnými baťovkami. To byly jezdecké holínky, oblíbil se je i Hermann Göring. Pak se v houfech objevili nejstrašnější rabovači, obyčejní zloději, navlas stejní jako jsou dnešní všelijací loupeživí privatizátoři a tuneláři.
   Před dvěma měsíci jsem byl na „workshopu“ v bývalém jihlavském kině Sokol a setkal jsem se s potomky někdejších vysídlenců; byla s nimi vcelku rozumná řeč. Horší byli soudobí čeští aktivisté, stoupenci názorů, že ten, kdo prý Němcům nejvíce ublížil, byli především zlí a zběsilí Češi. Špatné to bylo i s řečněním všudypřítomného aktivisty Jana Šinágla, a jemu podobných a jím nakažených.
   Nedávno jsem byl na tiskové konferenci v Národním památníku na pražském Vítkově. Předcházela výstavě Odboj a kolaborace. Dopředu jsem věděl, že tam spatřím uniformu Kuratoria Emanuela Moravce. Znal jsem ji „osobně“ z roku 1943 i z postavy MUDr. Františka Teunera, pravé ruky Emanuela Moravce. Kdo jsme měli tehdy někoho za německým katrem, museli jsme přesednout do poslední „oslovské“ lavice, abychom nemuseli zvedat ruku k pozdravu Heil Hitler!
   Už netrpím nostalgií po dávné minulostí, ale hodně mi ji v poslední době připomínají některé noviny, rozhlas a teď už i televize a film. Jenže tehdy tomu všemu velel Joseph Goebbels a ne takoví ubozí a nevzdělaní pohrobci, kteří drží otěže oblbování druhých ve svých rukou. Tomu gigantickému propagandistovi nesahají ani po kotníky!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)