Slovo padák slýcháme stále častěji nikoli v jeho standardním významu jako označení předmětu, zaručujícího bezpečný (obvykle) pád z výšky, nýbrž jako označení svízelné situace člověka, ztrativšího práci. Ve spojení s přídavným jménem zlatý pak jako označení způsobu, jakým jsou naprosto nemorálně, ale štědře odstraňováni vysoce postavení a náhle nepohodlní lidé, kteří mají na hlavě tolik másla, že se stávají neúnosnými. Zlatý padák je také označením „výslužného“ pro politiky, kteří odcházejí v důsledku volebních propadáků či sešlosti věkem; to se ovšem nestává často. Třebaže měli odejít již dávno, drží se korýtek jako vešky v kožichu. O tom všem – i o mnohém jiném - je kniha, o které se zmiňuji.
Ponechme na čtenářích úvahu, proč zvolil pro svou nejnovější sbírku aforismů, epigramů a originálních kreslených vtipů název ZLATÝ PADÁK (vydal GT Tisk Lanškroun, 2011) básník a aforista Jiří Faltus. Její vydání není zlatým padákem, jen zaslouženou odměnou za vytrvalou a především kvalitně odvedou práci. Neboť sympaticky vypravená a poměrně obsáhlá kniha je svým obsahem pozoruhodná.
Jiří Faltus není z aforistů, halících myšlenky do antické tógy filosofické hloubavosti. Je naprosto srozumitelný, otevřený, přímočarý a především vtipný. Dovede se dívat kolem sebe, dokáže vidět podstatné, oddělit zrno od plev, neváhá nahlédnout za zatažené opony a zavřené dveře. Stává se komentátorem životních peripetií, schválností a protikladů, drobných lidských slabostí, farizejských úsměvů i mysteriózních podrazů. Podotkněme, že se Faltus dokáže vyhnout polopatické jednoduchosti, jeho ostny mají přibroušené hroty, aniž by klouzaly po povrchu laciného politikaření. Nebo pletichaření. Je mu vlastní potřebná míra uměleckého zaujetí, zralého nadhledu a shovívavého sarkasmu, dovede proniknout hlouběji pod povrch, odhalovat dřeň nepravostí. Aforismus Polopravda – malá lež, která má něco velkého za lubem je konkrétně vystřeleným šípem, stejně jako Hloupost oceníme teprve, když poznáme jakou má moc. Vždyť určitě nepobrali mnoho moudrosti ti, jimž sahá do svědomí (pokud vůbec ještě nějaké mají) Faltusova kresba otevřené krabičky cigaret s textem Ministerstvo zdravotnictví varuje: Nejezte 3x denně, nezbude vám pak na regulační poplatky! Jak bystrým postřehem, nutícím k zamyšlení plnému lítosti , jsou Faltusova slova Čeština je jazyk, kterým v Česku mluví pouze ti, kteří neznají angličtinu. Připojme velice výstižný, pro současnost charakteristický postřeh Neschopnost – nejčastěji rozšířená schopnost a dodejme aktuální (a přece nadčasové) postesknutí Fotovoltaická elektrárna – příklad, jak se lze hřát na výsluní nedomyšlených zákonů.
V místy dravém, místy poklidném, pohodovém proudu aforismů, epigramů a svérázných, od všeho nadbytečného oproštěných kreseb však nehledejme prvoplánově orientovaného, břitkého satirika-válečníka s ostře nabroušeným kopím, tím Faltus není. Vyrostl ve věcného, hloubavého objevitele a odhalovatele společenských neduhů. I drobných lidských slabostí, libůstek, omylů a malicherností, z nichž s lehce ironickým nadhledem usvědčuje nás všechny (i sebe samého), neboť kdo jsme bez viny, hoďme kamenem… Hodili bychom totiž sami po sobě, to je naruby obrácený kabát Faltusova aforistického hledačství.
Postačí zahloubat se, pozorně číst a ledacos si přiznat. Čtěme Nevěřte slibům. Také se mi je někdy nechce plnit. Za holými, kritickými či sebekritickými postřehy nacházíme mnohem víc. Mlhovinu smutnění nad nedokonalostí člověka a jeho činění, nad tím, jak často je alibisticky povyšováno nad základní etický kodex slušných lidí, tvořících zatím jen mlčící většinu. Poznáme, že ani tu Faltus neopomenul lehounce pohladit proti srsti konstatováním Protiřečil si už tím, že mlčel.
Třetím pozoruhodným aspektem Faltusovy knihy je sklon k hravosti. Pohrává si nejen s českým jazykem, štědře využívaje bohatství jeho slovní zásoby; prozrazuje blízkost druhé vlastní literární domény, kterou je tvorba poutavé, úsměvné, inspirativní poezie pro děti, plné fantazie, křehkosti a vlídnosti. Chuť těchto léčivých bylinek najdeme i v jeho aforismech. Jsou jakousi nezbytnou literární solí. Stačí zrnko a hned je tu ta správná chuť.
Jiří Faltus umí čtenáře oslovit, zaujmout, potěšit, ba i rozesmát. To samo o sobě není málo. Připomeňme si ještě jednou již zmíněné Protiřečil si už tím, že mlčel. Zajisté se shodneme v tom, že Jiří Faltus by měl mluvit ještě hodně dlouho a co nejčastěji. S všeobecnou vírou, že si jednoho dne bude možno dovolit mlčet.
Autor: FRANTIŠEK UHER
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)