Když Jaroslav Hašek spolu se svými kumpány založil před 99 lety Stranu mírného pokroku v mezích zákona, možná netušil, že toto uskupení přežije až do 21. století. Ano, je tomu tak, strana zde je a dokonce sílí! Haškův satirický spolek z hospody U Zlatého litru se nicméně transformoval do modernějšího (avšak stále satirického) subjektu. Vlastně do subjektů dvou, které se dokonce zúčastnily letošních parlamentních voleb! Do posledních českých voleb šla hrdě Strana mírného pokroku v mezích zákona i tak zvaná Radikální strana mírného pokroku v mezích zákona.
   Já, sympatizant těchto stran, se těšil na volební triumf. Aspoň jednou jsem chtěl být na straně vítězů. Volby však opět dopadly naší porážkou. Může se nám zdát, že kandidáti stran mírného pokroku v mezích zákona se před volbami dopustili mnoha omylů, mnoha strategických či jen lidských chyb, ale opak je pravdou. Vše, co se stalo, bylo pečlivě připraveno. Výsledek hlasování se zrodil důmyslnou politickou činností představitelů zmiňovaných subjektů. Každý jejich krok se nám osvětlen perem Jaroslava Haška jeví jako promyšlený a neomylně vedoucí k cíli – vítězné porážce.
   Domníváte se, že členové stran mírného pokroku v mezích zákona před volbami slepě věřili průzkumům stranických preferencí mezi lidem? Pokud přece chtěli vědět, jak ve volbách opravdu dopadnou, vůbec nemuseli platit agenturám pro výzkum veřejného mínění. Stačilo by jen, kdyby si přečetli výbor Haškových povídek Z doby „Strany mírného pokroku v mezích zákona“, které před jedním stoletím napsal. Chyba lávky! Představitelé stran mírného pokroku v mezích zákona Haškovy povídky samozřejmě dobře znali, jsou jejich Biblí. Výsledky průzkumů nezpochybňovali jen proto, aby své politické protivníky uvedli ve zmatek, hysterii a hrůzu.
   Kromě konzervativních konkurentů vehnala Strana mírného pokroku v mezích zákona v chaos a děs i voliče. I to bylo záměrné. Jen díky této straně a jejímu předvolebnímu strašení a křiku (Radikální strana před volbami zarytě mlčela) mohli voliči ukázat, že mají pro strach uděláno a že v nich posílil duch sebemrskačství. Dnešní voliče tak nestihl smutný osud pana Blažeje, o kterém píše Jaroslav Hašek, osud člověka, jehož kdysi přivedla agitace uchazečů o poslanecká křesla do ubohého stavu šílenství.
   Volební vítězná porážka stran mírného pokroku v mezích zákona dále posílila nejen voličskou nebojácnost, ale i naši měnu (burzovní makléři jsou velmi citliví na politicko-psychické otřesy), a také národní sebevědomí. Dr. Pírek, lékařská kapacita a amatérský politolog, okamžitě po vyhlášení volebních výsledků publikoval v deníku Napravo článek o tom, jak je po volbách konečně hrdý, že je Čech! Dr. Pírkovi můžeme věřit, o jeho duševním stavu nemusíme pochybovat, jako pochyboval Jaroslav Hašek o zdraví dra. Soukupa po četbě jeho úvodníků.
   Na tomto místě je též nutno podotknout, že stranám mírného pokroku v mezích zákona musíme být vděční i za to, že myšlenky dra. Pírka mají kde vycházet, že zde máme deník Napravo. Dříve to totiž býval list těchto stran, jmenoval se Naše právo. List však strany velkoryse poskytly svým oponentům a ti jeho název zkrátili na Napravo. Geniální myšlenky stran mírného pokroku v mezích zákona se totiž mezi lidem šíří jako lavina i bez mediální pomoci.
   Jaroslav Hašek píše, že „lidé mají v Čechách ten zlozvyk, že nejen říkají, nýbrž dokonce tvrdí, jak se mají špatně“. Po posledních volbách se však díky našim stranám bezezbytku naplňují jiná Haškova slova: „Bývalo, připouštíme, někdy Čechům zle, ale nikdy není tak zle, aby nebylo zas dobře.“
   To malé množství poslanců stran mírného pokroku v mezích zákona, kteří se i přes veškerou snahu do parlamentu ještě dostali, bude nyní čelit velkým pokušením. Proto je do sněmovny jejich strany jen s nelibostí pustily. Poslance našich stran bude totiž brzy chtít někdo uplatit (poslanci už teď spekulují, že možná dostanou posty předsedy a místopředsedy sněmovny), brzy také po nich kdosi tajemný bude žádat, aby opustili svůj klub. Zde však členy a sympatizanty stran mírného pokroku v mezích zákona musím uklidnit. Pokud jimi zvolení zákonodárci přijmou nějakou funkci velkoryse nabídnutou konkurencí, nebo pokud přeběhnou, pak to určitě politické protivníky nevyjde lacino. Viz případ sociálního demokrata Metelky z povídky Před užšími volbami na Vyšehradě.
   Stále se přesvědčujeme, že historie se opakuje. Před sto lety chytila profesora Ctibora za rukáv jeho žena, jeho démonická žena, a rázně řekla: „Budeš kandidovat!“ Něco v jistém smyslu podobného nedávno postihlo i předsedu Strany mírného pokroku v mezích zákona.
   Ale abych nemluvil jen o Straně mírného pokroku v mezích zákona. Musím se zevrubněji zmínit i o Radikální straně mírného pokroku v mezích zákona. Je to ale mnohem těžší. Měla-li Strana mírného pokroku v mezích zákona už předem daný jasný cíl – hlučný a hrdý pochod do opozičních lavic, odkud se chystá vést brilantní státotvornou zákopovou válku, pak cíl radikálů zůstává na první pohled skryt. Radikálové se mírumilovně přikrčili za svými chvástavými a lomozícími soukmenovci a takto maskováni prošli tiše celou volební kampaní, aniž by utržili zásah rajčetem nebo ránu pěstí. Jejich cíl se zřetelně ukazuje až po volbách. Podařilo se jim stabilizovat úbytek volebních preferencí, který nevykazuje zhoubné výkyvy směrem dolů i nahoru, takže je jisté, že v takto konzervovaném stavu vydrží v parlamentu ještě nejméně dvě volební období. Což je v naší turbulentní době nutné považovat za důkaz politické prozřetelnosti. Také se jim podařilo docílit, že v teplých parlamentních lavicích opět zasedla většina stranických špiček, že je voliči nevykroužkovávali, jako voliči jiných stran jejich lídry. I když i u radikálů se k jejich nevoli výjimky našly. Avšak myslím, že to radikálové brzy napraví vydáním prohlášení asi v tomto znění: „Volte nás takové, jací jsme, nebo nás nevolte vůbec! Jen v této konstelaci jsme připraveni vzdorovat perzekuci kruhy vládními!“ Dějiny Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona ukazují, že každá strana musí perzekuci čelit, že „tato perzekuce jest pro každou stranu velice zdravou lekcí a dělá jí to reklamu“. Takováto reklama je nesmírně přínosná, neboť umožňuje omezit po všech stránkách nákladnou předvolební agitaci. Radikálové to dobře vědí a pro nadcházející volby svoji taktiku jistě ještě vycizelují.
   Přítomnost stran mírného pokroku v mezích zákona na naší politické scéně je třeba hodnotit pozitivně. Jsou přínosem pro společnost i pro sebe. Z posledních voleb vyšly zoceleny. Řečeno spolu s Jaroslavem Haškem, strany rostou, ale jsou bity. Jsou bity jako žito, což je však předzvěstí šťastnější budoucnosti. Dostaly sice výprask, ale slaví morální vítězství.
   Čtěte povídky Jaroslava Haška, tam všechno je. Jeho politické postřehy jsou platné i po stu letech. Jen jednu věc nezmínil přesně. Když se hrabě Hudrymudrydes probral z dvousetleté hibernace, do které ho uvedl dr. Knödl, nezděsil se, protože nezjistil, že po světě už nechodí žádní aristokraté, ti nešťastníci, žádní nositelé titulů starého otroctví. Hrabě Hudrymudrydes se nevylekal, jelikož během své pouti novou dobou narazil na jistého knížepána.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]