MIROSLAV KAPINUS

Balada česká

Úhlednou budku postavili vzadu
v ústraní za dům na zahradu.
Na její trochu nakloněné stříšce
se zalíbilo kachně. Tam v té výšce
si připadala prostě velkolepá.
K těm dole byla náhle slepá
a měla rozumu až Pán Bůh brání.
Z té stříšky nad lůzou se sklání
a radí jí a mluví do duše.
A lůza jen tak kolem prokluše
a vzhlíží nahoru k té káči pyšné,
zpytujíc svědomí vždy trochu hříšné.
Ta káča natřásá se nad hromadou lejna,
ač ještě včera byla jak ti dole. Stejná.
Leč málo platné, sedí ve výši
a ten, kdo jednou povýší,
hned zapomene to, co bylo včera
a ryje brkem kačeního pera
zákony pro ty, co zůstali dole.
Však nezapomeň moje slova varovná.
Až spadneš, padneš rovnou do .....
A nás to vůbec nebude už bolet.



BOHUMIL MATĚJOVSKÝ

SMS

Krunýř starého času
rozpadl se v prach
pod přívalem pokroku.

Jsme všichni spojeni
nervovými vlákny mobilů.
Každý máme
    své logo
    svou hlasovou schránku
    svého operátora.

Země se houpá
na pupečních šňůrách
satelitů.

A v krajině
našeho soukromého světa
už nezůstala ani píď země
bez pokrytí.


Námluvy

Milostné pletky
léta a podzimu
dopadnou vždycky tak.

Podzimní kráska
oblékne žlutý
svatební šat
a vlaštovky
- družičky neposedné
odnesou vlečku
ušitou z babího léta
až k obratníku Raka.

Ale než vítr
stačí na strništi
dohrát svatební píseň
podzimní nevěrnice
už koketuje
se zimou.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]