»Když se tě někdo zeptá, co dělal tvůj otec, řekni, že byl vládním radou,« vštěpovala babička malému Martinovi Pollackovi. Že jeho otec byl kromě toho důstojníkem zbraní SS a úředníkem gestapa, ať nikomu nesděluje. Ne proto, že by se za to měl stydět, ale proto, že rodina již dost trpěla »nespravedlivým soudnictvím vítězů«, čili jen z čisté svévole, jelikož všichni jsme byli nacisty.
   Co se stane z někoho, kdo se narodil v rodině »čistokrevných nacistů«, kteří se po válce považovali za »nevinně pronásledované«?
   Martin Pollack studoval slavistiku a jako novinář zasílal zprávy z východní Evropy, tedy z té poloviny evropského kontinentu, která nejvíce trpěla pod nacisty a pak hledala spásu u Stalina.
   Výběr z Pollackových textů z minulého století, reportáže z Varšavy, Ukrajiny, Lublaně, Bulharska, ale i z jiných částí východní Evropy, vyšel nyní knižně.
   Jestli se reportér prochází po židovském hřbitově v Karpatech, nebo se snaží zjistit původ starých fotografií z Polska, které zakoupil v jednom vídeňském antikvariátu, nebo jestli podává zpravodajství z prvního festivalu homosexuálů v r. 1985 ve Slovinsku, nebo portrétuje bulharské provinční město či pátrá po životě a smrti dvou do Rakousko na nucené práce zavlečených polských Stanislavů, pořád cítíme, že někdo citlivě popisuje osudy jiných, ale též svůj vlastní.
   Publikaci o 230 stranách Martina Pollacka Warum wurden die Stanislaws erschossen? Reportagen« (Proč byli Stanislavové zastřeleni? Reportáže) vydalo ve Vídni nakladatelství Zolnay.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]