V měsíci dubnu 2009 se tištěná i virtuální média více než kdy jindy začala zabývat postavou největšího zločince v dějinách lidstva Adolfa Hitlera. Jejich zájem byl založen na tom, že od jeho narozenin uplynulo právě kulatých 120 let. Na ruských internetových sítích vzbudil nemalý zájem rozhovor, který poskytl bývalý pracovník kontrarozvědky Igor Grigorijevič Atamaněnko, jenž se dlouho zabýval studiem života Adolfa Hitlera. Kromě jiného hovořil i o tom, co dříve nebylo nikdy publikováno, a sice o plánovaném pokusu o atentát na Hitlera, který byl tajně připravován v SSSR. Přípravu atentátu a jeho plánování řídil generál Pavel Sudoplatov.
   Podle materiálů historiků bylo na tyrana plánováno celkem 46 atentátů. Nejznámější jsou dva pokusy, spojené s jedním mnichovským pivovarem. V prvním případě, který proběhl 8. listopadu 1939, Hitler odešel půl hodiny předtím, než vybuchla amatérsky zhotovená mina ukrytá v restauraci (63 lidí bylo zraněno, 8 zahynulo). V druhém případě – 8. listopadu 1940 - kvůli časovému zaneprázdnění Hitler nepřijel a oběťmi časované miny se stalo 30 lidí. V roce 1943, kdy mezi vyššími důstojníky a generály wehrmachtu vzniklo hnutí odporu, bylo v průběhu roku uskutečněno na diktátora 7 pokusů o atentát, ale všechny neúspěšné. 20. července 1944 plukovník Stauffenberg položil bombu pod stůl v konferenční místnosti, kde měl sedět Hitler, který však bezdůvodně přešel na opačnou stranu stolu a tak opustil smrtelnou zónu. Tento případ u něj ještě více upevnil sebedůvěru ve vlastní nezranitelnost. Osobnímu lékaři, MUDr. Morrelovi, řekl: „Jsem nesmrtelný“. Ale i přes panující názor, že Hitler při tomto atentátu neutrpěl žádná zranění, byly jeho následky znát: přestal ovládat levou ruku, na obličeji bylo vidět velké množství drobných řezných poranění, z uší mu vytékala krev, na pravé ucho přestal slyšet úplně, z těla vytáhli okolo 200 střepin. Z odtajněných materiálů KGB jasně vyplývá, že odstranit Hitlera se připravovali nejen v Německu, ale i v Sovětském svazu. Myšlenka zorganizovat akci zaměřenou na jeho likvidaci vznikla na podzim 1941, když fašisté dorazili k Moskvě. Sovětské vedení nevylučovalo možnost obsazení Moskvy vojsky protivníka, a proto bylo Správě NKVD města Moskvy a 2. (diverzní) správě NKVD SSSR uloženo vytvořit moskevské podzemní hnutí a zaminovat nejdůležitější správní a hospodářské objekty ve městě. Při plnění příkazu náčelník 2. odboru Pavel Sudoplatov vydal ilegálním pracovníkům úkol: pokud padne Moskva a do města přijede Hitler, zorganizovat atentát například během předpokládané přehlídky fašistických vojsk na Rudém náměstí. Po odražení německých vojsk u Moskvy pokračovala již reorganizovaná 4. rozvědně-diverzní správa NKVD SSSR v rozpracování zámyslu likvidace Hitlera. Sledovala jeho pohyb a zjistila, že často pobývá na polním stanovišti Hlavního stanu u Vinice. Proto sem byl vysazen partyzánské oddíl Vítěz, kterému velel Dmitrij Medveděv. Na podzim 1943 se rozvědčíku Nikolaji Kuzněcovovi podařilo získat plány Hitlerova Hlavního stanu. Plánovanou operaci bylo však nutno odvolat, protože od podzimu 1943 přestal Hitler do Vinice jezdit.
   Náčelník 4. správy Sudoplatov rozhodl, že je třeba smrtelný úder Hitlerovi zasadit v Německu. Potřebovali najít vhodného člověka, který by mohl atentát zorganizovat, což se nakonec podařilo. Byl jím Igor Miklaševský, syn před válkou známé herečky komorního divadla Augusty Miklaševské. Její muž, tanečník Laščilin, měl sestru Innu, která se provdala za v té době velice známého umělce Vsevoloda Blumentala-Tamarina. Na podzim 1941, když Němci dorazili k Moskvě, Blumental přeběhl na jejich stranu. V krátké době ho Němci začali využívat při propagandistických operacích. Vystupoval v rozhlase umístěném v předních frontových liniích a vyzýval rudoarmějce, aby se vzdávali do zajetí. Později přesídlil do Berlína, kde se stal jedním z vedoucích pracovníků protisovětského Ruského výboru, jenž hlavně verboval sovětské vojáky, kteří se dostali do zajetí, pro německý Východní legion. Sudoplatov se rozhodl využít zrady Blumentala-Tamarina a vysadit do Německa Igora Miklaševského, který byl v roce 1941 získán NKVD jako tajný spolupracovník.
   V lednu 1942, v průběhu nočního boje, se v souladu se svým úkolem Miklaševský vzdal Němcům, a dal najevo, že se již dávno zabýval myšlenkou přejít na jejich stranu. Mimoděk vzpomněl svého strýce Blumentala-Tamarina. Němci mu však hned neuvěřili. Začali ho prověřovat. Do cely mu nasazovali provokatéry a jednou dokonce provedli jeho zinscenovanou popravu zastřelením… Miklaševský prošel těžkými zkouškami a na jaře 1942 ho propustili z koncentračního tábora a zařadili do Východního legionu.
   Když se Blumental-Tamarin dozvěděl, že jeho příbuzný přeběhl k Němců, vzal ho k sobě do Berlína, kde Miklaševský začal pracovat v Ruském výboru. Do centrály poslal zprávu, že je připraven začít plnit úkoly.
   Z Jugoslávie přijela skupina tří zkušených pracovníků rozvědky, bývalých důstojníků Bělogvardějské armád“, kteří měli pod vedením Miklaševského provést atentát na Hitlera. Aby pronikl do diktátorova nejbližšího okolí, Miklaševský navázal kontakt s německou herečkou Olgou Čechovovou, která v roce 1922 odjela ze Sovětského svazu do Německa studovat herectví a získala v Německu ohromnou popularitu a úspěch. Hrála v desítkách filmů v Německu, Francii, Rakousku, Československu, Hollywoodu. V roce 1936 získala nejvyšší divadelní titul – státní herečka Německa. Při tom všem však Čechovová zůstala patriotkou: spolupracovala se sovětskou rozvědkou jako tajný spolupracovník. Podle Sudoplatovova plánu Čechovová a polský farář Radzivil (rovněž tajný spolupracovník NKVD) měli zabezpečit Miklaševského skupině přístup k Hitlerovi. Sázelo se na fakt, že Čechovová byla blízkou přítelkyní Evy Braunové…
   Jenže v roce 1943 Stalin zamítl plán fyzické likvidace Hitlera. Začal se bát, že po likvidaci Hitlera nacistické kruhy okamžitě uzavřou separátní mír s Anglií a USA bez SSSR. Stalinovy obavy nebyly bezdůvodné. Informace, které získávala v zahraničí sovětská rozvědka a informovala o nich Stalina, svědčily, že představitelé Vatikánu na základě iniciativy papeže Pia XII. jednali v Ankaře s německým vyslancem Papenem a povzbuzovali ho, aby využil svého vlivu k podepsání separátního míru mezi Velkou Británií, USA a Německem. Kromě toho sovětská rezidentura v Římě informovala o setkání papeže s Taylorem, vyslancem Roosevelta ve Vatikánu, kvůli posouzení konkrétních tezí kardinála Ronkalliho (posléze papeže Jana XXIII.) z jednání s Papenem. Stalin nikdy nedůvěřoval údajům získaným cizinci, kteří byli mezi agenturou NKVD… V roce 1944 se Sudoplatov a ministr NKGB Merkulov znovu pokusili před Stalinem oživit otázku likvidace Hitlera, ale i tentokrát uslyšeli zamítavé stanovisko.
   Výsledkem bylo, že atentát na Hitlera se nekonal, i když - podle Sudoplatova - měla operace šance na úspěch.

   Připravil bzzz

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]