MIROSLAV ORAVA

Modřiny

Byl pozdní večer, první máj,
psací stroj utekl
a zbytky veršů voda rozmetala.
Snad v dálném běhu setkají se.
Nám zůstalo jen vysoké modré nebe
a poslední báseň, co o něm lze psát:
    Soupis slov modrých.
Jednou stydíme se za ně bezkrevná
a jindy ona za nás zkrvavené.
Snad jsou to vzájemná hledání.
Nás opravňují někdy
    mlčet.
Jenže mlčením
nic nevyzpíváš.  A slova nehledaná
nejsou ti tak drahá jako ta,
    která hledáš
    a nenacházíš.
Chybí jim ta hloupá radost trávy,
která po dvoumiliónté rozkvétá,
    protoze ví
    aniž ví proč.
Že nerozumíš?
Tak utři nos uklízečce, která pláče,
a nevyvyšuj se, že více víš.
Že venku prší?
Zůstaň
a buď stále rád, neboť
    co víme o zbytečnosti našich básní,
    i kdyby se nám sebelépe povedly.


Kapitáne kam s tou lodí

Chci tím říci: Smlouvu, od Boha právoplatně potvrzenou,
nemůže učiniti neplatnou zákon, vydaný po čtyřech stech třiceti letech,
a tak zrušit slib.
Gal 3, 17

Původně nad ránem zdál se mi sen
ze všemi svými silami zpívá mi Dunaj i Labe i Odra
    noc byla ještě temná a chvěla se tam i sem
    jak noční nádraží červeno-bíle-modrá
Však k ránu se mi zdálo jako kdybych byl býval byl
    Karel Kryl
a všichni noví páni nad Vltavou se utopili či upili
    a ty co zbyli já jsem zryl
až do kořínků smrků samot a až na modříny
    do země odřené na níž klečíš jak bosé koleno
a do polen javorových
    jež brečí jak kytara při zrodu houslí nových
V tónině navždy už barevné jak červená modrá a bílá
já s díky vzpomínám na Karla Kryla
    že já jsem byl
    a Republika československá ať jakákoli
     se mnou vzdy byla
I já jen jednou přísahal
a nikdy nezradil



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)