MIROSLAV KAPINUS
Balada česká
Úhlednou budku postavili vzadu
v ústraní za dům na zahradu.
Na její trochu nakloněné stříšce
se zalíbilo kachně. Tam v té výšce
si připadala prostě velkolepá.
K těm dole byla náhle slepá
a měla rozumu až Pán Bůh brání.
Z té stříšky nad lůzou se sklání
a radí jí a mluví do duše.
A lůza jen tak kolem prokluše
a vzhlíží nahoru k té káči pyšné,
zpytujíc svědomí vždy trochu hříšné.
Ta káča natřásá se nad hromadou lejna,
ač ještě včera byla jak ti dole. Stejná.
Leč málo platné, sedí ve výši
a ten, kdo jednou povýší,
hned zapomene to, co bylo včera
a ryje brkem kačeního pera
zákony pro ty, co zůstali dole.
Však nezapomeň moje slova varovná.
Až spadneš, padneš rovnou do .....
A nás to vůbec nebude už bolet.
BOHUMIL MATĚJOVSKÝ
SMS
Krunýř starého času
rozpadl se v prach
pod přívalem pokroku.
Jsme všichni spojeni
nervovými vlákny mobilů.
Každý máme
své logo
svou hlasovou schránku
svého operátora.
Země se houpá
na pupečních šňůrách
satelitů.
A v krajině
našeho soukromého světa
už nezůstala ani píď země
bez pokrytí.
Námluvy
Milostné pletky
léta a podzimu
dopadnou vždycky tak.
Podzimní kráska
oblékne žlutý
svatební šat
a vlaštovky
- družičky neposedné
odnesou vlečku
ušitou z babího léta
až k obratníku Raka.
Ale než vítr
stačí na strništi
dohrát svatební píseň
podzimní nevěrnice
už koketuje
se zimou.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)