DIMITRIJ KADRNOŽKA
+ + +
Chraň mě pán bůh
nejsem básník ani umělec a ani vědec
jsem diletant
a na to jsem hrdý
a všichni ti Hrdí to svými skutky
tvrdí
a já s nimi rád jsem že diletant jsem
vždyť jenom diletant
si krásně pevně a bohatě
sedí
+ + +
Je nicota a nebytí horší než smrt?
Ale co když to nic je lepší než smrt
Alespoň něco než nic
a nic je nic
a přece to nic zní lépe
i když to líp je nic
Ale ta představa nic
je lepší než hnít
a pak zní to líp
Je nicota a nebytí horší než smrt?
alespoň něco než nic
ale co když přece?
To nic však zní líp
a potom nic je přece jen nic
Ta představa?
Ne nic je lepší než hnít
A pak zní to líp
Všechny nás to čeká
to se říká a čeká
Čekat bud? na to a nebo nic
A to mám čekat a nedělat nic
přelstít to čekací nic
a přece s nadějí v nic
zní to líp
+ + +
Chvála neschopnosti
něco podobného už jsem slyšel
že by jen slyšel?
Vždyť?nedávno jsem
z parlamentu a senátu
vyšel
+ + +
Vůně
jemná hebká plet?
každý prst
korálek
Skřítkové s čepičkami
poslušní a něžní listonoši
Poslíčkové vzkazů
tlumočníci doteků
citu s stesku a touhy
Slíbávám
a poslouchám
já zas jejich vzkazy
Kéž bych s nimi chodil
po špičkách v té tiché něze
a sdílel nekonečná tajemství
Závidím těm skřítkům jemným
Vše smějí
Vše mají dovoleno
samet a intimitu
Beze studu
se laskat
jimi necháváš
Závidím a stýskám si
že nejsem jedním
z těch pravých maličkých tvých přátel
Proto líbám stále a vytrvale
pětici těch šťastných
Vůně
jemná hebká pleť
každý prst tvůj
Skřítek
Šťastlivec
+ + +
Třpytivá temnoto poznávání
učednická léta
mistr jsem?
Ne
teprve začínám
a padám do hlubin
+ + +
Měl jsem tě mnohokrát
na dosah ruky
čas byl můj nepřítel
Mám tě snad ted??
Na chvíli
čas je můj nepřítel
VLADIMÍR LINKOV
Neviditelná ruka trhu
Bez těla bez duše
čísla varovaná do okovů
rozum přehlušují
Jakou roli hrát
v té lidské komedii
kterou si musíš odžít?
V chrámu
kde zvony Matky boží
začínají varovat?
Kde bída s tváří Quasimoda
už v ulicích stojí?
Kde věčnost lidských promenád
do semknutých tvarů šikuje
strach nejistotu hlad?
Svoboda slova
Lehl si do veršů
a spal
chvílemi
ho prolistoval sen
korálky slov
se samy navlékaly
na stříbrnou niť vět
Opřel se do nich
věděl že vydrží
Pořád spal
peřina hřála
sny šly do růžova
barvily i tvář
Když se probudil
měl sice svatozář
ale na rukou
tepané náramky
u nohou olověnou
kouli s řetězem
Nad hlavou
kamenné nebe
Předvolební bruslení
Ministr vnitra bruslí
všichni v tom bruslí
V tom krásném pozdním
odpoledni
a k tomu hraje jim
všemi barvami
podzim
Zhrzená múza
Týrají básníka
teče krev z múz
Jak se má bránit
lyrikou
proti přesile hrůz?
Brání se brání
Lidskost
je jeho zbraní
Může však srdcem
uhodit pěst?
Squash
Jak míček prolétávám
od stěny ke stěně
příslovečně zpožděný
S jazykem na vestě
i pod ní
Den po dni
odhaluje mi
nicotu vakuum
gravitační prázdno
Nelezu po stěnách
necpu se nahoru
S hlavou vztyčenou
směrem k obzoru
osahávám dno
MIROSLAV CHUDÁČEK
Milostivé léto
Motal se tiskařský šotek
v pýsmenkovém zboru.
Strážného drtivý dotek
hrozil tomu tworu.
Básník ale dočasně
vzal ho ksobě dobásně.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)