Náš spolehlivý zdroj v Alabastrovém domě nám poslal místo obvyklé situační zprávy záznam dvou supertajných rozhovorů Perplexidenta (P) s jeho nejvěrnějšími, s Cosilízou Reitsovnou (CR), Bílým Póvlem (BP), Rumpoldou (R) a Cherným vzadu (Ch). Jak se sluší na informační dálnici, napřed uvedeme rozhovor o starostech, samozřejmě vůbec ne vážných a brzy na to zažehnaných, ale názorně dokládajících, s jak velikým porozuměním Alabastrový dům své věrné pro nás sleduje (v depeši bylo zřejmě zkomoleně: pronásleduje):
P: Prý máme nějaké trable v Georgii, co o tom víte?
R: Nic, nic se tam neděje, hned jak jsem to zaslechl, hned jsem tam zavolal guvernérovi, všecko šlape, jak má šlapat.
CR (otráveně): Kams to volal? V Tbilisi přece nemáme guvernéra, tam se říká našemu člověku prezident.
R (uraženě): Když jsem slyšel, že se to v Georgii mele, tak jsem brnkl hned do Atlanty.
P (se usmívá): Ano, tak je to správně, do sídla Atlantické aliance.
(CR zoufale): Pánové, asi jste se přeslechli. Nebo to zase nějak popletli naši čačtí zpravodajci (P: ...na ty mi nesahej!). Nejde tady přece o alianci ani o Ameriku (P: ...vždycky jde o Ameriku a americké zájmy!), ale o ty hory, co tam roste čaj.
P (znechuceně): A jo, zas volal ten Cher- Chevar-, Chwar-, no prostě ten blbec, užitečný blbec, který nám pomáhal rozbít Panství zla? Co zas chtěl?
BP (přičinlivě): Nelíbí se mu, že jsme teď investovali tak masivně a nepokrytě ne do něho, ale do toho Sakrašviliho, nebo jak se jmenuje, aby ten Sakrašvili vyhrál volby. To prý jsme mu neměli dělat. Když přece jsme mu slíbili, že když nám pomůže rozebrat Panství zla, může si vzít a ponechat nejlibovější, navíc svůj rodný kousek Panství zla a tam si bude moct dělat, co bude chtít, jen když to nebude proti nám. A on teď brečí, že nám nepřeložil stéblo přes cestu, že dělal pořád, co nám na očích viděl, a my jsme ho teď hodili přes palubu.
P: To je ale trouba. Nic nepochopil. Nedělal sice nic proti nám, ale pořád ne dost pro nás. Viděl nám toho na očích málo. A všelijak se ztrapnil -
R: ...v našich službách...
Ch: ...no právě, v našich službách, a tak tu byl nejvyšší čas na výměnu.
P: Mně je ho samozřejmě tak nějak lidsky líto. Prý si opatřil i anglický překlad Bible. Snad mu dá Bůh nějakou malou trafiku. Všichni jsme v rukou božích. Do toho se nemůžeme přece Pánu dobra míchat.
BP: Od nás proto ať nečeká nic, vzkažte mu, ať jen to co nejrychlejc zabalí a bez dalších řečí vypadne z těch hor. To je demokracie. Copak si snad ten otrapa satrapa představoval, že dostal tu zem nadosmrti? Do alelujá? To by byl středověk!
Ch: A můžeme mu poslat nějakou knížku, ať si čte, bude mít dost času; nějakou knížku, kde se konečně snad dočte, co je to volný trh i s takovýma, jak je on, a jak moc si demokracie váží svých průkopníků a pomocníků. Poslyšte, s tím naším člověkem na Haiti, s tím Aristónem, budem se asi muset taky co nevidět rozloučit. Nebo tam budem mít co by dup další Kubu. I když to máme zatím pod kontrolou.
P: Neměl bych už i jemu poslat na památku svou fotografii s podpisem? Třeba na to potom už nebude čas.
Naštěstí do Alabastrového domu chodí občas i skutečně dobré a radostné zprávy, například od věrných přátel a o nich. O těch zprávách se mluvívá při obědě, když se všichni napřed pěkně pomodlí za zdar obchodů a zbraní. Krásná zpráva přišla nedávno z východní Evropy:
P: Myslím, že důkazů věrnosti a oddanosti našich přátel není nikdy dost. To musíme sledovat a pamatovat si. Taky tam asi pošlu svou fotku s podpisem.
Ch: Moje řeč! Právě přišla potěšující depeše z Prahy. Premiér zkolaboval. Když mu cosi nevyšlo s Evropskou unií, omdlel a museli s ním do špitálu.
R (s obvyklou chápavostí a taktem): Co je na tom potěšujícího? Co je to za bačkoru, když se hned položí? Proč si vybíráme za své lidi - i když jde jen o nějakou ztracenou zatracenou Tramtárii - takové třasořitky?
Ostatní kromě P. upadnou ne do mdlob, ale do rozpaků, protože taky tady pan P. přece před časem omdlel, když mu zaskočil preclík, ale krásná a chytrá CR rozpaky hned překlene: Kdo říká, že (podívala se směrem k P.) veliký státník nebo státník, který chce být veliký a vstoupit do Dějin s velkým D., nesmí omdlít?
P (starý pokrytec): Všichni jsme přece v rukou božích.
Ch: Podle mne je omdlení nádherný projev vědomí nejvyšší odpovědnosti za lidstvo, sluneční soustavu a vesmír, odpovědnosti, která až do vysílení bdi, i když veliký státník jí preclík. Pokud jde o toho pražského pana primátora -
CR: - premiéra -
Ch: - premiéra, jako by to nebylo jedno; nemyslím, že omdlel z jiného pocitu než z podobného pocitu obrovské odpovědnosti za správné provedení úkolu, který dostal; pravda, z globálního hlediska nešlo o nic závratného, ale musíme mít všude své lidi.
CR: Ale on omdlel hlavně na důkaz svého hlubokého spříznění s naším panem P. a z přátelství, které se zrodilo a utužilo, když si spolu zaběhali tady za Alabastrovým domem a ten člověk z Prahy se moudře a taktně nevytahoval, že mu to běhá líp. Když přece ani nemůže.
BP: Prostě zkolaboval po velkém vzoru svého velkého přítele. Nádherný příklad umění neskrývat lidské slabosti. Když se taková slabost přizná, tím víc vynikne síla a nepoddajnost ducha.
P (poněkud samozálibně, ale kdo by se divil takové nevinné radosti?): A já tu mám další radostné poselství z Prahy. Podle místního tisku tam (louská depeši podle titulku z Mladé fronty Dnes) "po Špaj-dlovi om-dlel aj Kej-lú-zeg". Ten Kejlúz-ee taky chtěl jistě ukázat, jak je se mnou solidární, jak je i on lidský! A odpovědný za zeměkouli. A že se budu moct na něho spolehnout stejně jako na pana premiéra Šmidru. Až bude třeba pana premiéra vyměnit.
R (jásavě, neboť pochopil, oč jde): Jako toho Cherava-, Chevr- no jak se ten maník vlastně jmenoval?
Z kabelogramu přepsal N. S.
Autor: N. S.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)