Helmuth Nowak se narodil v roce 1918 v Lipsku. Před rokem 1938 se stal důstojníkem z povolání a zúčastnil se vítězného tažení wehrmachtu celou Evropou. Po porážce u Stalingradu si údajně dokázal jasně zformulovat svůj životní úkol: zachovat pro budoucnost co nejvíce mladých německých životů. Ale bylo prý třeba zastavit vítězný postup sovětské armády dřív, než pronikne na německé území a bude se mstít... Strávil několik let v sovětském zajetí a teprve v penzi začal psát své vzpomínky. Knižního vydání se už nedožil.
   Vydání knihy BOJOVAL JSEM U KYJEVA (Baronet, Praha, přeložil Jiří Novotný), předcházely publikace Bojoval jsem u Stalingradu a Bojoval jsem u Kursku.
   Vydavatel Nowakovu knihu prezentuje jako zasvěcený pohled ze strany poražených. Nic proti tomu, kdyby z textu bylo jasné, že pisatel si uvědomuje, co válka fašistické Třetí říše způsobila i jiným národům než samotnému Německu. Ne, tohle z knihy není ani cítit, zde se zkoumá, proč došlo k porážce a bezostyšně jsou vychvalovány činy mužů v šedých uniformách, nepátrá se po tom, proč tato soldateska porobila mnoho národů, aby se nakonec ocitla hluboko na území Sovětského svazu, ale mluví se o chytrosti, schopnostech a hrdinství pří ústupu před "barbary z Východu".
   V porovnání s knihami Svena Hassela (např. Monte Cassino) se mi kniha Nowakova jeví jako jakési zdůvodnění, proč Němci prohráli válku. Z textu je přímo cítit hořkost, kterou v samotném Nowakovi zanechala zdrcující porážka.
   Stěžejní otázkou už v první kapitole je, že všechno mohlo dopadnout jinak, kdyby Adolf Hitler svými rozkazy nepostavil všechny taktické úmysly generálního štábu vojsk na hlavu. (Vůdcovy hloupé a megalomanské plány!) Nowak zpochybňuje jeho údajně geniální intuici a jeho mnohokrát opakované: Rusové jsou se silami u konce a dorazit je už bude snadnou záležitostí...
   Jenomže jak to koresponduje s textem v páté kapitole? Cituji: "Vlastně bychom se s takovými činy měli chlubit, ne je ututlávat. Vidíte, ne všude jsme vtrhli za dunění děl a tisíců lidských obětí. Rakouska, Dánska a Lucemburska jsme se také zmocnili bez boje, jen trochu chytřejší propaganda by z toho dokázala vytlouct hotový kapitál... Válčili jsme jenom tehdy, jestliže nás k tomu ostatní přinutili."
   Útok kozáků Nowak popisuje takto:
   "U těchto Hunů nemohlo být ani řeči o nějakém vlastenectví nebo ideologii - válka jim dala příležitost beztrestně zabíjet, což byla vlastně jediná věc, o kterou doopravdy stáli." Nebylo tomu naopak?
   Co si pomyslíte, když čtete: "Podobné úkoly jsem miloval. Válka je většinou krvavá a špinavá záležitost, někdy však v sobě může skrývat i prvky umění. Někdy je třeba tvořit, abyste mohli co nejúčinněji ničit."
   O tom, že celé východní tažení Němci prohráli, nemohl v té době, o níž hovoří kniha, pochybovat ani ten nejzarytější optimista, ale problém tkvěl v tom, že nebylo žádoucí, aby se dostaly "asijské hordy" do Německa dříve, než se na kontinentu vylodí první "civilizovaný spojenecký voják a mohli by mu nabídnout čestnou kapitulaci".
   Byli i jiní, kteří v takových tendencích uvažovali a dokonce i jednali, ale naštěstí to byl pouze sen.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)