MICHAL ČERNÍK
Nádherné poslání
Květiny se nezabývají morálkou
Nezabývají se zlem Válka je nezajímá
Svou krásou a vůní se nabízejí každému
Každému chtějí život udělat příjemnější
Bylo jim to souzeno Jako samozřejmost
Úděl
Jsme jako kapka deště
Pod sebou zrcadlí svět
O který se zabije
Jsme jako kapka deště
Zabije se o zem
Aby jí dala pít
Opravdu jsme jako kapka deště
Nevyhne se pádu
A znovu dosáhne až k nebesům
Přesvědčování
Vy netrpěliví
Nechte se přesvědčit oblázkem
Že k dokonalém tvaru
Se roste mnoho staletí
Vy úslužní
Cožpak nevíte že potlesk mocným
Je zítřejším potleskem
Na vašem pohřbu?
Vy malověrní
Nechlácholte se že i ten
Kdo nemá křídla
Může vzlétnout v pařátech supa
Vy budoucí mrtví
Dělejte vše s takovým zaujetím
Jako by se právě z vašich rukou
Rodil svět
Zapřený chleba
Když přijde na lámání chleba
Náhle v rukách svíráme balvan
Hlína ho provždy zbavila síly růstu
A kdo z něho ukrojí
Čerstvý a voňavý krajíc chleba?
Jasné odpovědi
Jak žít? Už jsem si dávno odpověděl
Co dělat? To už také vím dávno
Co pro mne mohou jiní vykonat? Nechat mne pokojně žít
Co pro jiné mohu vykonat já? To samé
Koho zlikvidovat? O tom jsem nikdy neuvažoval
V podstatných věcech mám jasno
Hřích poznání
Když jsme poprvé rozhrnuli nebe jak oponu
Spatřili jsme zase jen nebe
Za tak velký hřích poznání
Odmítli jsme se kát
Kde je ale to místo bože kde je to místo
Kde jsou si lidé rovni?
Cožpak se na kříž dají přibíjet
Odvěké sny těch bědných?
Nepřemožení
Slunečnice se za námi otáčejí
My ale nejsme slunce
Ptáci se k nám slétávají
Nikdo z nás není Františkem z Assisi
Zvěř k nám přichází s důvěrou
Jako bychom jí připomínali Orfea
A nám je jako světcům protože zlo
Nás nepřemohlo
Tisíc let poté
Oblázek tvrdošíjně mlčí
O svém životu a smrti
Kdysi dávno byl
Vášnivě bijícím srdcem
V hrudi někoho kdo miloval
Zápas o nebe
Jestřáb střemhlav vráží
Do mé hrudi jako do skály
Možná se zabije
Ví že uvnitř je nebe
Jež by mu patřilo
Snadnost zachování života
Když ještěrka přijde o ocásek
Jiný ji naroste
Když žížalu přetneme vpůli
Budou dvě
Když rozčtvrcenou bramboru zasadíme do hlíny
Sklidíme celý koš
Když starému stromu ořežeme větve
Strom se omladí
Jak je to snadné pokračovat v životě!
Bezpodmínečně
Žijeme
Dokud pro nás každý den začíná budoucnost
Dokud naše myšlení sahá po zítřku
Dokud jsme nedali umřít svým snům
A touhy nám nevyhasly jak oheň
Očekávání
Kde je ten vítr
Který mne do kraje rozfouká jako poselství?
Kde je ten krahujec
Který mne vynese nad pole nad lesy nad hory?
Kde je ten strom
Který se ve mně rozpřáhne do všech stran?
Kde je to semínko radosti
Které se ve mně uchytí vzklíčí a vyroste?
Kde je ta píseň
Která se zmocní mého hlasu?
Kde je ta kapka živé vody
Která mne zasáhne doprostřed srdce?
Osobní souvislosti
Když mluvím o nebi mluvím o sobě
Napřimuje mne
Když mluvím o zemi mluvím o sobě
Přiznává se ke mně
Když mluvím o stromech mluvím o sobě
Vrostly do mého osudu
Když mluvím o životě mluvím o sobě
Jsem jeho ozvěnou
Když mluvím o světě mluvím o sobě
A je mi jako zpěvu který kdosi zaškrtil oprátkou
Korunovace krásy
Teprve člověk spatřil v květinách
Jejich skutečnou podstatu
Korunoval je svým obdivem
Tak jim přisoudil nový smysl
A ranila ho pomíjivost krásy
Stvoření dlaně
Kapka za kapkou celá staletí
Hloubila ve skále důlek
Až jednoho dne skála poprvé
Dala někomu napít ze své dlaně
Nepřetržitá smrtelnost
Stavíme a postavené boříme
A zbořené znovu stavíme
A znovu člověk
Znovu vstává z mrtvých
Jako domy z ruin
Aby dokončil svou práci
Přísaha
Nikoliv na bibli
Přísahám na chléb
Chléb náš vezdejší
Který si dáme dnes
A nebude jen náš
Tolik práce
Ještě tolik myšlenek
Musíme osvobodit
Než dokončíme svět
V kterém by bylo pěkně
Nejen nám
Rada
Neporadím vám co dělat
Abyste byli bohatí
Avšak mohu vám říci
Jak žít slušně
A nestydět se ani za chudobu
Stačí málo
Když se ve vás
Bude klenout modré nebe
Pak vysvitne
I slunce
Nemusíte probudit svět
Stačí když někoho zahřejete
Břímě
Mohu zavřít oči
Abych neviděl
Mohu neotevřít ústa
Abych nemluvil
Nemohu ale nepřemýšlet
I kdybych chtěl
Vyčerpaný svět
Stále víc nám připadá
Že s naším stářím
Se vyčerpal i svět
Zestárlo nebe
Nebe pohřbilo zem
A zem je odestlaná
Možná je to pravda
Svědectví pro mne
Všechno co dělám
Mne obhajuje
Že tu nejsem navíc
Navíc je pouze zlo
Které nás chce získat
A omezenost
Která nás chce udolat
Nová pevnina
Světlo vzniká tím
Že se narodíme
A na zemi znovu objevíme
Svou zemi
Síla posvátnosti
Jak zvláštní
Prožitek posvátnosti
Při narození vašeho dítěte
Vám proměňuje i svět
Najednou vám připadá že na světě
Je radosti mnohem víc než dřív
Výzvy
Nespěchej cesto Chci se hodně dívat
Nespěchej živote Chci si tě prožívat
Nespěchej člověče Třeba se spřátelíme
Pohřby
Lidská paměť se často stává hrobem
Událostí i lidí
Aby zjednodušila dějiny
O pravdy které jsou nežádoucí
Hněv
Ani za tisíc let mou tvář
Nezhyzdila nenávist
Nikdy se nespojím s hněvem živlů
Pokud k živlům patří i rozlícený dav
Můj hněv ničit nechce
Sbírá stejný hněv milionů
na druhé stvoření světa
Zvěstování
Do všech stran světa dýchám
Do všech stran světa
Vypouštím na svobodu slova
A vím že někdy je třeba
Dech proměnit na uragán
A slova zaseknout jako sekyru
Aby naše planeta mohla být
Pro všechny stejně obyvatelná
A laskavá k žití
Váha práce
Dokončil jsem knihu
Naproti přes ulici
Kladou cihlu k cihle
Kvádr ke kvádru
Staví dům
Rozdílnost obou činností
Spojuje stejná váha práce
FRANTIŠEK UHER
Z nouze ctnost
Jedno si vzít nedáme:
To, že už nic nemáme!
O politice
Politika muže hubí,
vylámou si na ní zuby.
Pletichaří bezzubí,
lidem se tím nechlubí.
Adresná
Ta proradná kůže
fixluje kde může.
Hraje s námi betla,
pro národ je metla.
Úřednická
Když se psalo husím brkem,
písařům to lezlo krkem.
Úřednictvo s počítači
celé dny se také mračí,
ač nepíše husím brkem,
veřejnost mu leze krkem.
Schůdná cesta
Chceš uspět v umění? Věru,
zaměř dílko na nevěru!
Snaž se dostat do kontextu
násilí a spoustu sexu!
Situace
Hanebně zrazená
pustne zem celičká,
lidem jsou házena
těšínská jablíčka.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)