Tratoliště slibů
Všechny sliby už dávno vykrvácely,
rozsápány neviditelnými drápy trhu;
kůň zavěšený nohama vzhůru
řičí zděšením ze stupidností entrop.
Poplužní dvory prťatců schlamstli fanatici
smrtelně dávivých úderů i úvěrů.
Prajásot pralásek a prapravd
knutou nutí růst růstu fárat do hlubin rebelií.
Šášulové s šeky šejků ječí s muezzínem
a šaríja rdousí demokratické vandalství
tak bezostyšně, jako druhdy svatá inkvizice.
Nejvyšší Totalita Pravé Víry:
Bestiálně ukřížovávané sociálno
nemá zbla naděje prorokovaného nanebevzetí!
Ámen!
Štamgastům prázdných koryt
Zbožňovaná neviditelnost ruky trhu už je dávno vepsí. Chimérická všudybylka myš porodila horu světové krize. Bratrstva kočičích pracek dominují ekonomicky, společensky, politicky – a hlavně mocensky. Na barvách jejích dresů vůbec nezáleží. Také vůdcové se střídají jako ponožky na smrdutých nohou. Čistota peněz a kont? Nedejte se vysmát! Loutkáři mimořádně hromotluckých bijců přece nikdy nevhodí do ringu ručník ani těsně před jasným k. o. A jak je tomu za českými humny?
S čtvercem polistopadového času se pach neviditelné pracky pravdoláskově zhmotňuje do ostře krystalických jehlic, jež bezohledně probodávají i nejmenší sociální kapky naděje.
Jó, naivní cinkající holoubkové! Za vekslácké socialistické devízy jste chtěli mít vzdušné zámky? I dement přece musel vědět, že strejda Sam nic takového nedopustí, i kdyby sám pánbů motyku ukecával. Co zbývalo modrým andělům, než privatizačně prokeťasit, co se vůbec dalo!
Takže nám strategičtí partneři rdousili – a stále ještě rdousí – slepice snášející zlatá vejce.
Z šíleného seznamu namátkou jen několik položek: Aero, Avia, ČKD, Hamé, Milo, Poldi, Sigma, Tatra, Zetor (další lze dosadit podle vlastních zkušeností), ale též čokoláda, maso, mléko a jogurty, okurky, pivo, splašky (domovní) atd. Hrůza pomýšlet i domýšlet! Zidealizovaná, ale hlavně zideologizovaná neviditelná tlapa trhu na hony páchne korupcí a tvrdě nás fackuje. Dobře nám tak, štamgastům prázdných koryt!
Když se lámal chléb
Do bran české historie se nahrnuly šiky nadšenců lámání chleba ze socialistického kvásku na chléb s vidinou kapitalistických pečených holubů. Chléb socialistický sice neoslňoval výběrem a drahotou, zato však voněl dobře obdělávanými družstevními lány i poctivou prací všech, kdo přispěli k jeho podobě na našich stolech.
A bylo ho dost pro každého. Navíc byl levný, jako jiné základní poživatiny.
I pro nejtvrdší bezvěrce to byl boží dar v duchu našich předků, nikoli zboží přinášející
za každou cenu maximální zisk.
Když čas oponou trhal, na balkóny a pódia se prodrali lidé, kteří svůj chléb (ale i četné jiné statky) mohli pro sebe a své blízké kupovat za marky a za dolary. Nutno ovšem přiznat, že leccos měli vykoupeno slíděním v soukromí, ba i pobytem za mřížemi. Řečniště však vzali útokem nejen vizionáři, ale i lidé všelijak zhrzeni a zapšklí. A také ti, co vždy v pravém okamžiku vytuší nejsprávnější směr větrů přinášejících moc a peníze, nebo alespoň zdání pomyslné slávy. Ti všichni jsou dnes na koni, mocenské to herce táhnoucí do štvanic alegorický vůz antikomunismu.
V listopadu 1989 se pod taktovkou houfu zahraničních poradců neslo hromové Už je to tady!, To je ono! Havel na Hrad! Malý biskup si navíc hrubě přicmrdnul Gusto, je tu husto!, čímž vložil první svěcený oblázek do měšce pokleslosti české polistopadové politické scény. A jak ten měšec bobtná!! Však také do stejného pytle padaly a stále padají chiméry hesel
a vypůjčených či překroucených frází o pravdě a lásce, vítězící nad lží a nenávistí. Dnes
už jsou tak vydatně zdeformovány, že z nich čouhají dlouhé hnědé nože anebo ztopořené prostředníčky bodrých českých politiků. (O vyplazovaných jazycích na sociální plebs ani nemluvě).
Halasně proklamovaný konec vlády jedné strany vnímali lidé s nadějemi, že všeobecně bude líp. Však také zlákané davy cinkaly klíči, hopsaly a křepčily jako by šlo o vyhrané mistrovství světa ve stavění vzdušných zámků. Jenže právě tady začalo klíčit zlo plundrování
a velkokrádeží dosud národního majetku, podivnými privatizacemi počínaje a milionovými
či dokonce miliardovými konty rychlozbohatlíků konče. Právě tady začínaly pučet květy bezostyšného nájemného, bezuzdného zdražování, zákeřného školného a dalších zjevných
i skrytých forem nezbytného obohacování nastupujících, nebo alespoň tušených globálních elit. Dračí setba už vzešla. Naše osudy nyní neovlivňují žádné temné slušovické žilky (dštění Václava Havla), ale hlavním hýbatelem je český mafiánský kapitalismus, jak veřejně připustil i sám autor prvního výroku.
Za pouhou pětinu století je to jen malý výčet úděsného občanského masakru pro jeden malý nárůdek uprostřed Evropy. No, a pečení holubi? Ti jsou jen pro mlaskající kastu nenasytných. Občane, ty utři hubu a drž krok! A kupuj! Třeba si půjči, ale kupuj! Jinak tě přeroste Růst Růstu a ještě rád vezmeš za vděk okoralou kapitalistickou chlebovou kůrkou.
Prebendy velitele hradu Mírov
Píše se rok 1639. Olomoucký biskup František Dietrichštejn, maje na paměti zdárnou správu svého panství, jmenuje velitelem hradu Mírov Karla Václava Chorynského z Ledské.
Aby šlechtic v nové funkci nestrádal, přikazuje svému regentovi dodávat mu týdně: dvě čtvrtě chlebové mouky, 20 liber masa, dvě slepice, čtyři kuřata, 30 krejcarů na koření, půl kopy vajec, máz sádla, půl druhého vědra piva, 2 kapry, jednu štiku a tři měřice ovsa. Měsíčně pak novopečenému správci hradu ještě náležela mimo jiné prostice soli a půl měřice pšeničné mouky plus zelenina. Denně měl mít ještě zajištěn přísun dvou mázů vína a tři svíce. Prebendy pro jedinou osobu víc než slušné.
Pověstný Mírov prošel od 13. století gotickou, renesanční i barokní přestavbou, byl poničen Švédy – až ho r. 1855 arcibiskup Bedřich Fürstenberg prodal státu jako kněžskou věznici!?
Věznicí, dokonce s oddělením pro odsouzené na doživotí, je Mírov dodnes.
Pár zažloutlých starých údajů daleko předčí mimořádné vymoženosti dnešní vrchnosti – počínaje globálním kapitálem živenou chamtivostí privatizátorů, restituentů, tunelářů a jiných rychlozbohatlíků, přes neuvěřitelnou beztrestnost miliardářských útěkářů, po zvrhlé mlaskání u koryt. Dokonce i Chorynský z Ledské by si dnes mohl údivem hlavu uvrtět.
Rachejtle
Zhasněte oblohu!
On tady pod kamenem
škrtá velkou sirkou,
neboť ukuchtil svatozáře
z plžů, mlžů, burelu a vrásek.
Takže už zhasněte!
Vždyť se začíná rodit
tááákováááhle jepice
z nápěvů, ubrusů na neděli
a černých terčů vteřin.
Svítivá hmota nebývalé síly
pochválila svého alchymistu:
po stromech sesbírali
úlomky hvězd a trochu lidské kůže.
Pyrotechnik,
ač vůbec nechce,
chechtá se za balvanem:
Řekněte, lidičky,
jak mu to vůbec mohlo bouchnout?
Filozofie něhy
Těžko snít o lásce
v objetí škrtiče
pro nějž jsme zákuskem
k vonné ranní kávě
Jak ale chápat
filozofii něhy
když dech se úží
až oči lezou z důlků
a nelze ani zasípat
poslední přání
doživotně odsouzených
nadějí
Běžná lapálie čísel
lije hrůzně
déle než 40 dnů a nocí
ze 7 vyvolených Noeů
plných 6 utonulo
aniž se ví který vlastně přežil
a skrze bibli vešel do dějin
pro 10 milionů našinců
běžná lapálie čísel
nebeské chrliče
dodiktovávají úzkosti davům
zatímco terorista Mamon
a jeho nevěstka Moc
v pravdě a lásce rdousí svět
prokletím globálních paragrafů
zlhostejnělí už ani nehledají
vraky nebo jen třísky arch
Vyčítalovská parkanovština
Dobrý den, prapore hvězd a pruhů,
tak jsme se konečně dočkali –
strýček Sam zapřáh´ nás do popruhů
válečných choutek šakalích.
Dobrý den, strejdo Samoviči,
zpěváčci z Čech lezou vám do řiti.
Našemu národu se však příčí
za mrzký dolar umříti!
Ubožák s ubožákem notuje si,
jaký je radar skvělé terno.
Kde jsi, můj domove, kde jsi?
Zaděláno je na inferno!
Dobrý den, majore Gagarine,
slyšte mé soukromé vyznání:
Až to tu bouchne, všichni zhynem´
a poletíme za Vámi!
Vykradači a vyvolenci
Kupují na klíč vznosná sídla
na tajných ostrovech Tramtárie,
doma se drží balančního bidla,
jinak prý národ nepřežije
tanečky na laně nad propastí zmaru.
Klaka jim tleská a ještě je volí
za šéfy vydrancovávaného baru.
Nám zbývá rozvrzaný potah tažený voly.
Lidožrouti
S pradávnou masožravou ochutnávkou
přišla zrůdná nenasytná mlsnost,
bylinosauři cepeněli hladem a závistí.
Krev bohů a králů,
pouhé to patoky pochybné moci,
prosákla plesnivinou zrad a lží.
Sousta všech soust:
mladičká panna, na pohled alabastrová,
na dotek vzrušující do šílena!
A mladí muži
na hromadném tratolišti
co by lichvářský úrok
z dobytých území.
Lidožrouti, skuteční i političtí,
olizují své prsty chlemtáním
krásna zvaného duše
zvíci 21 gramů.
Pán nade vším,
jenom ne nad sebou,
beztrestně kořistí
vodu i cenné suroviny,
anebo globálně bombarduje
pro příslib zisků z ropy a plynu.
Božské dojení
Každý po svém z boha těží –
imámové, rabíni i kněží.
Lidstvu štěstí dají stěží,
kšírují ho do otěží.
Krvavé rojení
při božském dojení!
Kruťasovky
Českou kotlinu rdousí taláry mafiánů bez skrupulí.
Za křesla, zlato, eura i za dolary dovolí či nedovolí!
Ta dáma s váhami má sice čistou hlavu i ruce.
Musí však slepá být v zájmu sametu a jeho revoluce!
Stížnost pro porušení zákona?
Kdejaký soud dnes prostě nekoná!
A koná-li už, pak vězte:
Co jste si nadrobili, to si také snězte!
Opilý milionář rozdrtí autem policisty?
Talár se mu omluví – můžete být jistí!
Zabij komunistu! To přec ani přečin není.
Pro poplašnou zprávu šupaj do vězení!
Když se štěpí uran, je to řetězová reakce.
Když se štěpí buran, politici jdou do akce!
Hloupá bábo, blbý dědku –
proč sháníte něco k snědku?
Vystačíte jen do čtvrtka,
pak si pro vás přijde smrtka!
Pomalu a líně melou mlýny boží.
K hradům jde dálnice, k mlýnům cesta hložím!
Autor: JOSEF TILL
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)