Kniha Davida V. Barretta TAJNÉ SPOLKY, kterou v edici Atlas vydalo nakladatelství Metafora (Praha 2010), je v mnoha směrech originální. Samozřejmě nikoli názvem – s tajemstvím, tajnostmi a odhalováním všeho možného se po roce 1989 roztrhl pytel a dosud ho nikdo nezašil. Překvapí už letmý pohled do tiráže: skvěle vypravená kniha byla vytištěna v Číně! Další důkaz, že kdo se ještě dnes domnívá, že asijská velmoc zaplavuje západní trh pouze šunty, je dávno mimo mísu.
   Na čtenáře tiráží čeká ještě jedno překvapení: uvádí se zde korektor! Karel Herynk, budiž jeho jméno pochváleno. A když už jmenujeme, uveďme i redaktorku: Janu Moravcovou. Je totiž neslýchané, aby se české knize dostalo tolik péče! A určitě se vyplatila, jazyková úroveň knihy je skvělá, samozřejmě hlavně díky pečlivému překladu Viktora Faktora.
   To vše není nikterak málo, nicméně kniha je originální především pojetím. Leccos napoví motto:
   „Věnováno těm, kdo hledají duchovní pravdu, jsou schopni kriticky nahlédnout na zažité náboženské představy a chtějí o tom všem přemýšlet.“
   Už jsme si zvykli, že nakladatelé nejrůznějších kalibrů nás zaplavují publikacemi na křídě, se spoustou velkoplošných obrázků pro české děti a americké čtenáře líné číst, schopné leda absorbovat barvotiskovou přežvýkanou informaci, doplněnou pokynem, kdy se smát, kdy brečet a kdy vykřiknout obdivem.
   Takovým knihám Tajné spolky na první pohled jakoby z oka vypadly, ale kdo se začte, už se jen tak nevyčte. Nic tu nedostane zadarmo, bez variant, po lopatě, a zůstane jen na něm, co si vybere a k jakému názoru se přikloní.
   Je nanejvýš sympatické, že autor žádnému tajnému i tzv. tajnému učení nepodkuřuje, naopak, je spíše skeptický tam, kde se báječi i „odborníci“ vrhají do lůna spekulací bez hranic. Jakmile něco není nepochybně doloženo, přiklání se spíše k variantě méně efektní. A tak leckterému čtenáři nabourá, ne-li přímo zboří leckterý mýtus, vypěstovaný nespočetným stádem nezodpovědných autorů, ale na druhé straně mu napomůže tříbit si vtip na hádankách, jež tak jako tak zůstávají a možná navždy zůstanou bez stoprocentních odpovědí.
   Řeknete si, že tahle recenze je nějaká divná, ba nekorektní, neboť jen rozmnožuje tajemství, jimiž je kniha beztak přeplněna. Činím tak schválně, nechci vám hned na začátku zlomyslně prozradit, že vrah je zahradník. Stejně nakonec uvidíte, že nevraždil zahradník, nýbrž někdo docela jiný, kterého vás ani nenapadlo podezírat!
   Tak dobře, když jinak nedáte, aspoň vás ujistím, že nepřijdete ani o templáře, ani o asasíny, alchymisty, rosenkruciány, svobodné zednáře, ilumináty, hermetiky, sexuální magiky v čele s Aleisterem Crowleyem, ani o Zlatý úsvit, Teosofickou společnost, Ordo Templi Orientis, Převorství sionské, Klub pekelného ohně, Opus Dei, že nakouknete do pyramid i do vatikánských kobek, že vás autor nepřipraví ani o tajemství Věže Magdaly v Rennes-le-Chateau, ani o mystiku Rosslynské kaple či pekingského Zakázaného města. Vlastence jistě potěší, že anglický spisovatel vyhradil čestné místo i Pražskému hradu.
   Ale pokud se domníváte, že jde o stokrát přeprané prádlo, vězte, že vás tahle opravdu výjimečná kniha dovede k závěrům, jakým jste možná už odvykli.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]