Tak by se dalo asi povzdychnout nad knihou z pozůstalosti Radovana Krátkého HANTÝRKA PRO SAMOUKY (nakladatelství Paseka, Praha-Litomyšl, 2004, 111 s.). Tak, jak plyne čas od smrti Radovana Krátkého, postupně se vytrácí i jeho jméno z povědomí čtenářů, i když mnozí snad znají jeho knihy a mohou se divit (zemřel v r. 1973), jak plodný to byl autor, co všechno stačil napsat i vydat a co třeba vychází ještě po jeho smrti - nedávno to byly třeba jeho vtipné a rozmarné Jihočeské pověsti ve dvou dílech. Připomeňme si proto ve vší stručnosti Radovana Krátkého! Narozen r. 1921 ve Staré Hlíně u Třeboně, byl studentem třeboňského gymnázia, prodělal totální nasazení a po skončení vysokoškolských studií pracoval jako nakladatelský redaktor a novinář, věnoval se i filmu a jeho nejcharakterističtějším »těžištěm« byla díla vtipná, rozmarná, veselá, proto ne náhodou miloval dobu renesance a pilně překládal literaturu, která s ním souzněla.
   Jeho Hantýrka pro samouky není bez předchůdců, odpovídá vývojovému směru 20. století, kterým bylo přilnutí k zvláštnostem českého jazyka a objevování nejen jeho vysoké úrovně, ale také i vrstev »nízkých«, reprezentovaných třeba Josefem Čapkem, Karlem Poláčkem a zvláště pak jihočeským rodákem, kterému je tato Hantýrka přímo věnována, Františkem Jílkem-Oberpfalzerem. Mohli bychom snad ještě jen dodat jméno Václava Laciny.
   Pro Krátkého je český jazyk roven rozmanité zahrádce, v níž vedle pěstěných květin vyrůstají i kytičky jiné, ale stejně půvabné, i když třeba ne pro každého žádoucí. Právě proto hned na 1. stránce má úsloví »Nekecej si do lebedy« a snaží se pro čtenáře navodit představu, že hantýrka není žádný zmetek či odpadek, za nějž bychom se museli nutně rdít až stydět. Radovan Krátký jistě zažíval rozkoš z vyhledávání a odposlechu podobných slov a sestavil právě z nich neméně rozkošnou knížku. Je pravdou, že i hantýrka se mění a že vývojově dochází k zasouvání dříve často frekventovaných slov a obratů, ale je natolik životaschopná, že je pořád obohacována o nové a nové výrazy.
   Je jistě zásluhou zmíněného nakladatelství, že ohlašuje čtenářům další vydavatelské záměry z této literární dílny, že nakladatelství chce sáhnout až ke Komenskému. Doba jazykových experimentů nastala za národního obrození. Za příklad sloužil Krátkému spisek Antonína Puchmajera Hantýrka oder die tschechische Diebessprache. Pro současného čtenáře však Krátkého knížka může být jistým způsobem zavádějící užitím secesních ilustrací a ještě hůře dopadne ten, kdo by se chtěl v ní, byť je malého rozsahu, orientovat. Chybí tu totiž rejstřík a obsah, ale tyto drobnosti nejdou na vrub autora, to byla spíše záležitost redakční přípravy. Dodejme, že úvod napsal Patrik Ouředník; připomíná, že se vlastně jedná o druhé vydání, to první vyšlo již v r. 1956 jako »neprodejný tisk pro odborné účely«.

   Josef Bílek oslavil 15. června 65. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]