Novinář, prozaik, scenárista a dramatik maďarského původu George (György) Tabori názvem své hry GOLDBERGOVSKÉ VARIACE odkázal na Bachův slavný stejnojmenný opus soustřeďující několik desítek technicky mimořádně náročných klavírních variací. Goldberg se v Taboriho hře jmenuje i obětavý a neúnavný asistent Mr. Jaye, režiséra zkoušejícího na jevišti jednoho jeruzalémského divadla hru o stvoření světa, odvozenou od starozákonních biblických příběhů. Tedy ne tak neobvyklý princip divadla na divadle, ovšem u Taboriho tvořící jen základ pro další přesahy. Nejde totiž jen o evokaci stvoření světa, ale i o bezprostřední zachycení principu tvoření, nejde jen o Stvořitele, ale i o tvůrce představení, o hledání významu připomínaných dějů, ale i o nalézání smyslu našeho jednání, a to v celém časovém rozměru, od jeho historických stop až po jeho dnešní konkrétní podoby.
   Goldbergovské variace, uváděné Divadlem v Dlouhé, nastudovala režisérka Hana Burešová, která se už v minulosti utkala s velice náročnými předlohami, jako byly Obrazy z Francouzské revoluce, Pratchettovy Soudné sestry či adaptace Dostojevského Běsů. I v nové inscenaci se musela vyrovnat s velkým rozptylem žánrů, nalézt rovnováhu mezi komikou a tragikou, mezi povrchní interpretací prožitku a hloubkou jeho dopadu v jiné skutečnosti, ne už jen v realitě biblického příběhu nebo té divadelní, ale v přesahu do reálného života hrdinů i našeho celistvějšího bytí.
   Oporou pro takto náročnou interpretaci byli představitelé obou protagonistů Miroslav Hanuš (režisér Mr. Jay) a Miroslav Táborský (režisérův asistent Goldberg). První z herců volil - a právem - herectví spíše vnějškové; jak jinak se vyrovnat s prožitkem postavy, která je zároveň režisérem, tvůrcem představení, ale též Stvořitelem i jeho apokryfním zpochybňovatelem, k tomu všemu ještě samým Mr. Jayem, mužem rozporuplným, neurotickým, nevyrovnaným.
   Miroslav Táborský nemá úlohu o mnoho lehčí, jeho role je však niternější, dává značný - a plně využitý - prostor pro vyjádření prožitku nejen Mojžíše (role svěřená mu v rámci divadelní zkoušky), ale celého židovského národa, jehož je sám příslušníkem. Právě tento motiv pronásledování Židů procházející staletími je tím podstatným, co se vydělilo z biblického příběhu, nenápadný a zcela obyčejný asistent Goldberg se náhle stane ústřední postavou, na něm se vybilo všechno nahromaděné zlo, rasismus i agrese. Pozoruhodným místem inscenace je až naturalisticky přiblížený koncert uřvané fašizující skupiny Hell`s Angels, která na Goldberga zaútočí nejen slovně a připraví mu tak nečekaně autentický prožitek náhodně přijaté role. Kapela je naštěstí jen imaginární, o to více si zaslouží uznání všichni, kteří ji na jevišti vytvořili, mezi nimi především Jan Vondráček, zároveň autor hudby, doplňující už zmíněné bachovské variace.
   Hořký, místy až černý humor nijak nezlehčuje poselství autora hry, jeho naléhavý poukaz na souvislost biblických příběhů s naším dnešním životem, stále konfrontovaným s nelidskostí a násilím.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]