JIŘÍ KOTEN

Předpověď počasí

Komíny fabrik přemalované mlhou,
zas neúnavný, výsměšný déšť,
že ve vlastním domě bloudíš.

Počítám vlhké dlaždice
v temné chodbě v přízemku.
Lichá,
bude pršet i zítra,
sudá,
přestane.

Hodina vzpomínek na moře
Jako malý chlapec
jsem osolil vodu v plechovém umyvadle,
abych ochutnal moře.

Pamatuješ, žabáku Corbiére,
mokrá ústa nám osušil
studený bretaňský soumrak...


Leden

Přejíždím zkřehlými prsty
prkna na zmrzlé dřevěné boudě,
počítám mezery,
jednu, druhou a zas další,
jsou jako řada mých předků...

Kterou z nich mohu být já sám?
Kdesi uprostřed
nebo jsem tou poslední?

Hodina v haratické hospodě
Večerem se přišourají chlapi,
až praskají kamínky na okraji vozovky.

Držení půllitrů napoví:
Elektrikář,
tamten pracuje na železnici,
obrýlený kantor z pradědečkovy jednotřídky...

Páteční večer stírá veškeré rozdíly
bezdrátovým spojením
skrze karty a kostky...


Únor

Pamatuji si z tebe jen nehty,
jejich lůžka a bílé úsměvy.
Nahota polodivoké ženy, s kterou
se nad lesem scházím,
se omezila na drobná kluziště
na rukou i nohou a
já po nich bruslil ústy
a doufal,
že se jaro letos opozdí.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]