Zkušený a plodný prozaik Oldřich Šuleř, ostravský rodák (roč. 1924), přispíval v letech 1991-1993 jednou týdně fejetony do Moravskoslezského dne. Z této úrody vyšel útlý výbor s názvem DŮVĚRNÉ DIALOGY (vydala Muzejní a vlastivědná společnost, Frenštát pod Radhoštěm, "k novému roku 2001 a k novému tisíciletí", kresbami vyzdobila Anna Georgiadu-Treuchelová, 51 str.).
Jedenáct fejetonů (nebo podčárníků, jak je označuje autor) si všímá především umění spjatého s Moravou. Ze spisovatelů vzpomíná Šuleř na Jana Skácela, Petra Bezruče, Josefa Strnadela, z výtvarníků na Ferdiše Dušu a na Mikoláše Alše a jeho důvěrný vztah k Beskydám. Názvy fejetonů tvoří aforismy a postřehy významných spisovatelů (např. "Každý člověk má svou velikost", Maxim Gorkij; "Humor, pánové, to je sůl země", Karel Čapek, atd.).
Sečtělý autor staví své fejetony na postřezích velkých tvůrců o humoru, lásce ke knize, morálce, vztahu ke společnosti.
Ale vrací se i ke svým zážitkům, např. z totálního nasazení na ostravském dole v době druhé světové války, na setkání s Ferdišem Dušou, na práci v elektrárně. Nejzajímavější jsou však zamyšlení nad kulturním dědictvím, nad moudrými postřehy tvůrců od antiky po dnešek.
A dochází i ke kritice dnešního veřejného života - v závěrečném fejetonu z roku 1992: "A vida - co se najednou ve svobodných podmínkách vyrojilo tlachalů, od schůzí obecního zastupitelství po zasedání parlamentu, sledujících planými řečmi nikoliv obecný prospěch, nýbrž aby upozornili na sebe! Těžko generalizovat, ale nejednomu z nich bych rád připomenul výrok J. J. Rousseaua: Pouhým žvaněním vychováme jen další žvanily" (s. 49).
Je škoda, že nedošlo k širšímu výběru fejetonů. Autor v předmluvě uvádí, že za tři roky na počátku devadesátých let otiskl "podčárníků" 155 - vyvolená jedenáctka je tedy jen útlým zlomkem. Ale i tak stojí hezky vypravená kniha za přečtení.
Autor: Štěpán Vlašín
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |