"Už toho máš dost. Jdi domů."
   "Dejte to sem. Já jsem nešťastnej, tak chci pít."
   "To jo, nešťastnej. Ožralej jsi."
   "Miluše mne opustila."
   "Taková Miluše není první ani poslední ženská, která chlapa podvede, nebo opustí. Kdyby se tady v hospodě pilo podle nešťastných lidí, tak nestačím objednávat. Milej zlatej, pít se má na pohodu."
   "Tak tedy poslední, slibuji, že půjdu. Ale řekněte mi. Jsem špatnej... Proč mne jenom ta Miluše opustila, vždyť já ji mám rád."
   Za půl hodiny hledal před hospodou klíčky od auta v bundě, kterou měl stočenou kolem pasu.
   ... "Jsi mi odpornej. Už tě nechci vidět. Zkazil jsi mi život. Já jsem mohla mít tolik chlapů a začala jsem si s tebou. A co z tebe mám? Co jsi? Chodíš jenom z práce do práce, peníze žádný nemáš a jenom chceš, abych ti říkala, že jsme šťastni. Jo, zase chceš říci, že nám nic nechybí, ale podívej se na Vojtu, ten má peníze. Ten se dovede v dnešní době pohybovat. Už má zase nový auto a na zahradě jim přijeli stavět bazén. Samozřejmě, ty nic takového nepotřebuješ. Tobě stačí to staré auto co se nám brzy rozpadne a kola, na kterých můžeme jezdit v sobotu a neděli na koupaliště. Vůbec jsi nic nepochopil..."
   Konečně motor naskočil a stará škodovka prudce vyrazila do tmy.
   "Nesnáším, když se mne dotýkáš. Nech toho. Máš tak hrubý ruce, že ... Copak necítíš, že o tebe nestojím? Tobě to nevadí, kdybys měl ženskou proti její vůli? Jsi ubožák. Jak jsem si mohla s tebou někdy začít..."
   Před stoupáním najednou uviděl červené světlo. Když zastavil viděl, že od policejního auta se k němu blíží policista.
   "Pane řidiči... Martine, to jsi ty? No, ty vypadáš. Zase Miluška? Člověče, kdy pochopíš, že vy dva se k sobě nehodíte. Co mám s tebou dělat. Vždyť přijdeš o papíry, když budeš pořád tak blbnout. Jdi od volantu. Karle, pojeď za mnou, já s tím autem odjedu."
   Ani Martin, ani kolega policista si netroufli odporovat a tak před panelákem zastavila stará škodovka v doprovodu policejního auta. Když Martin vystoupil a svému kamarádovi v uniformě poděkoval, tak se zdálo, že klid noci již nebude rušit nic jiného než blikající modré světlo odjíždějícího policejního auta.
   Martin si sedl do křesla ve svém přízemním bytě a na stolku uviděl fotografii Milušky. Znovu se mu vrátily ty chvíle včerejšího dne. Najednou vstal a začal nahlas povídat, že si to musí vysvětlit, že není možné, aby se takto rozešli. Podivně si oblékl bundu a za pět minut od paneláku odjíždělo auto do noci.
   "Tady Belvedér 3, u Újezda je těžká dopravní nehoda. Řidič škodovky smrtelně zraněn. Posílám tam hasiče, protože v druhém autě je těžce zraněný člověk, kterého nemůžeme vyprostit."
   "Slyším, tady Belvedér 5. Jedeme do Újezda." Když policista otáčel auto, řekl svému kolegovi: "Ještě dobře, že jsme toho praštěnýho Martina vyložili doma."
   Blikající modré světlo policejního auta opět rušilo klid této noci.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]