Jsem rád, že je konečně teplo. V mém věku nic výjimečného, jenže jsem po celou uplynulou zimu chodil okolo našeho dakona ve sklepě po špičkách. Perníková chaloupka je proti našemu kotli železobetonový bunkr. Jak tak koukám na ceny paliva, nejlehčí by byl topný olej. Dá se na něm vydělat na větší počet kotlů, než kdy mohu potřebovat. Kdežto plyn smrdí. Já taky, jenže korunou.
Jak tak ráno chodíme s Arnýškem pro noviny, potkáváme lidi. Zrovna nedávno jsem potkal přítele Rambouska. Vlastně ani nevím, jestli je Rambousek ještě můj přítel. Neviděli jsme se devatenáct let a mezilidské vztahy jsou proměnlivé. Ani tenkrát jsme si nebyli zvlášť blízcí. Ani si nepamatuju, že bychom se někdy objali. Rambousek se nadlouho ztratil z mého dohledu hned potom, co si ode mne vypůjčil peníze. Moc, nebo málo, jak pro koho. Pana Koženého by ta částka neporazila, národní důchod by její ztrátu přes pečlivé hospodaření asi nezaznamenal. Můj ano.
Byl jsem zkrátka vůl, ale takových nás je! Půjčil jsem mu s vědomím, že si rád půjčuje od domnělých přátel. Třeba i dvacku.
Nedávno jsem se v novinách dočetl, že si hned po Listopadu půjčil sto miliónů. Zmodernizoval se. Vyleštil image z nedůstojných peněžních závazků. Po strýci zdědil starou stodolu. Načrtl podnikatelský záměr, přerostlé šediny stáhl do podnikavého ohonu. Oblékl fialové sako a červené kalhoty, na ucho přilepil mobila. Zašel do banky a sto miliónů bylo doma. Paráda. Tedy u Rambousků.
U nás nastala zima a z té není veselo.
Povzbuzen Rambouskovým příkladem jsem zašel do peněžního ústavu. Vypůjčit částku potřebnou ke koupi výhřevného srdce domova. Tak praví reklama. Žádného z rodičů jsem nezabil, poštovní úřady navštěvuju důsledně za účelem písemného styku, majetku si nevšímám, pan prezident nemá důvod k mému omilostnění. Není ani důvod k nedůvěře bankovního domu. V bance se podivili. Jednak mému všednímu vzhledu bez kroužku v chřípí, a jednak mé prostotě. Tak málo půjčují jen s velkým sebezapřením a důkladným zajištěním. Nelze důvěřovat každému. Musel bych ručit nemovitostí, příjmem svým i manželčiným a dalším ručitelem řádného příjmu a pověsti.
Šli jsme s Arnýškem pro noviny, abychom si zopakovali systém snadných nenávratných půjček. Zejména Arnýšek má urozené předky, běžné psí krmivo se mu zajídá a rovněž si potrpí na teplo. V té chvíli mne bodře plácl do ramene Rambousek. Nezásadně se zeptal, co mu povím.
Nechtěl jsem vypadat jako blbec, co nic nepoví, protože nic neví. Věděl jsem a pověděl, že je mi dlužen nemalý obnos. Nasedl do limuzíny a energicky práskl dveřmi. Přece se nebude bavit o směšných částkách. Pro něj je to dnes pakatel.
Autor: František Stavinoha
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |