Milení, taky ste sa v tej Praze řehtali jak my tady, co sa to enem přihodilo v tech letošních volbách aj po nich s barvama? Že tá růžová, před něma rozhicovaná skorem do červena, rychle zas vybledne, ať už to bude dopadat jak chce, to sa dalo čekat. To známe. Ale že zelení promodrají jak utopenec a přiznajú inú barvu, aspoň tá jejich hlava, temu se těžko věří! Modrozelení, šel tu jeden hlas. Byl tu zrovna Jožka, který už roky žije a robí kdesi u Severního moře, a ten sa nestačil divit, jak sa tu zelení počítajú k pravičákom, úplně naopak než u nich aj inde. To je jak dyby, smál sa, vzaly si odbory za předsedu generálního ředitela! Anebo předsedkyňou rodičovského sdružení zvolili bordelmamu. A to sa uťal. To dneska ide, dyž je aj to práca tajak každá inší.
   Cérečka, co sa učí v Brně na malířku, teda na vysokej, na malířku obrazů, zadumala sa a Božce aj mně to objasnila. S barvama to néni enem tak. Kerési patřia k sobě, druhé zas né a né. Tak podlevá ní patří odjakživa zelená k červené, je její barva, povídala, komplementární, né od slova plemeno, ale jak ve slově komplet. To je, pravila, psychofyzika. S tým nikdo nic nenadělá. Ani ten pán nad pány Bububursík. Dyby lidi, kerým néni fuk, jak panstvo kašle na šecku přírodu za zďama svojích vil a revírú, chtěli, aby si s ňou bohatí mohli dělat, co sam im zamane, ta sa ví, ménem svojej svobody, volili by ty modré ptáky, a né zelené. A tak to má modrozelená hlava už teď spočítané. Krásně sa vybarvil, ptáček, ale aj na naše poměry moc brzo. Brzo na něho donde.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]