(Nad malířovou monografií, kterou vydalo nakladatelství OREGO)
"Jdi si prorokovat do sousední země, protože země nemůže snášet tvá trpká slova"
Amariáš k proroku Ámosovi
Jsme obyvatelé hmotného, předmětného a trojrozměrného světa. Kdo si umane vyvrátit tento svět z pantů, vlámat se do čtvrtého nebo bůhvíkolikátého rozměru, bude potrestán - posměchem sfér, šílenstvím, ztrátou tváře. Navzdory námaze nic neobjeví a nikam se neprokope.
Není to ani třeba. Náš svět je dostatečně rozlehlý, má tisíc severních a snad ještě více jižních pólů, neslezených vrcholů, propastí, do nichž nevkročila ani noha, ani nenahlédlo oko. Má i nadbytek rovin, špeluněk, špajzů, komůrek a hospůdek, které nestačíme navštívit, ani kdybychom denně polykali nalačno kámen mudrců retard.
To pochopit znamená osvobodit se od hledání tam, kde nic není, od okounění před otevřenými dveřmi, od klepání na sádrou a vatou a popelem vyplněné zdi. Tisíce stop a jen pár ohařů...!
Chce to nelámat si hlavu, neházet si pod nohy předsudky, nehledat na nebi dráty spadlé na zem.
Chce to dívat se a kreslit.
Jelikož se nemůžeme manifestovat jinak nežli v tělech, jako panáci zašití v režném plátně, a přece jsme se až dosud všichni nezbláznili, znamená to jediné - bůh nebo stavitel vesmíru tomu tak chtěl, usoudil, že nám daroval až až! Nemá tedy smysl rozleptávat svěrací kazajku jsoucna drogami ani chemickými, ani náboženskými, ani mystickými, ani satanskými. Z toho prožluklého strožoku nás nevypáře ani anděl, ani čert.
Přečtěte si jen názvy obrazů v této knize. Je to nejen seznam, ale a především čirá báseň:
Dívka si svléká padák
Dva muži sledují kamaráda při seskoku
Stíhač v revizi - odkrytý a vyvržený motor
Pan Kaplan má turbíny vskutku rád
Piloti v šatně
- přesně na určeném místě -
milenci 20. století
Podíl práce na polidštění opice
Praha střed Evropy
Denně čerstvé maso!
Dívka v melounech aneb co z toho může vzejít
Quo vadis?
Můžete pokračovat, tiskátka jsou připravena
Memento Oppenheimer!
Ke cti Jurije Gagarina je buchar nemilosrdný
Transportéry nad Prahou - pět hrobařů
Pozor na milence!
Větrné růže, černé jablko, Kleopatr, nikoli Kleopatra - muž kosmických rozměrů
Dürer v čase, Michelangelův konec, vidím to, Pietre Bruegele!
Mé přítelkyně perlorodky
Rej andělů na ultrakrátkých vlnách
Nic netušící dívky Blíženci Kosmonautky ve výcviku
Příběh staré paní: Hledej pravdy, miluj pravdu, drž pravdu, prav pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, braň pravdy až do smrti
Sen české rodinky: hlavní město Solnohrad je Solnohrad
Můj ateliér na ulici 28. října - Marat a ti druzí
Pobělohorský syndrom: Slyšet, vidět, plodit, rodit a v utrpení zemřít
Pantokrátor: Mene, mene tekel, a k tomu mně dopomáhej Bůh!
Triumf civilizace - invaze přes moře
Posezení v ateliéru - orchideje při práci
Zachraňte lidstvo!
Teodor Rotrekl se poddal předmětům natolik, že je zapojil do samého středu díla, a to doslova!
Pod hladinou epoxidu samostatně dýchají secesní pohlednice, intimním životem opotřebované krajky, prchavé útržky sněhu, deště, moč drzých slečen i slzy ztýraných obětí humanitárních bombardérů, zlato copů i měď z klína, dávno vytištěné spoje a čerstvě osiřelé čipy, knoflíky spínající bývalou nicotu, patentky na penzi, pletené dečky i háčkovaná pleť žen, stařeny starší než sloní ucho i krásky přihřáté jak šperky, dosud hrdé lopatky turbín i opotřebovaná střeva motorů, polonahé kabely vedoucí odnikud nikam a přece někam výživný proud, galaxie na samé hranici vytušitelnosti i hvězdy zavěšené těsně nad obzorem, a zejména slova, svržená na zem bohem i Marxem, slova narychlo dešifrovaná zmatenými proroky a přežvýkaná samozvanými vykladači, slova Alenky za zrcadlem i neartikulované skřeky zvířat, paměť epoch které si nic nepamatují a z ničeho se nepoučily...
V tomto epoxidovém rosolu odpočívá naložená realita, ochotna dát se spatřit a přece chráněna před okysličením všedností, ukryta před mlsnými prsty nezasvěcených, co chtějí vše koupit, rozbalit a vysát jako třaslavé maso ústřic made in zmar.
Avšak pozor! Byli jsme vyvoleni ke službě, nikoli k požírání jednohubek!
To je oč tu běží: Chodit po ohradě ve vymezeném mnohoúhelníku, choditi a ostře viděti, chutě jíst a ohmatávat tep ovcí hnaných v bezvědomí na porážku.
Nic nezakrývat, nekrášlit, nesladit!
Neschovávat se za záda skupin, za zástěry dogmat, nekurvit sebe ani druhé, nechlemtat melasu, sotva začnou cpát národy cukerínem. Vykrmená panenka nebude nalezena! Nebude ani hledána!
Říkat pravdu o těle i o chtíči, kterým jím zmítá, pravdu o duši, již většinu života ponecháváme napospas vlkům.
Malovat věci, služebníky boží, neboť jsme byli stvořeni nejen k obrazu svaté Trojice, nýbrž také k obrazu postele, židle a skříně...
Splníme svůj úkol, bude-li s námi někdo sedět, posloužíme-li mu ramínkem, složí-li na nás někdo hlavu.
Polní trávu nechme svážet jiné - medaile se rozpustí v siláži a odtečou s hnojem.
Amariáš hnal proroka Ámose sviňským krokem. Smrtelní nechtějí slyšet o červech, vyznavači zářných zítřků o uzdravující tmě, budovatelé kalných dnešků o bengálském ohni, požírači každodennosti netouží po recepisu na věčnost.
Jenže svinstvo nezakryješ vlajkou pruhovanou jako pyžamo, vlajkou s hvězdami hnědými jak vykotlaná tlama, ani bratrskými polibky jež třísní jako slimák. Marně dutohlaví poetové smolí metafory, jež by vpád vlezlého khaki písku proměnily v pouštní bouři, jež by kšeft se svědomím povýšily na osvěžující výron demokracie. Také činy mají svá jména odpradávna a zavržená slova nikdo nevrátí do slabikáře: zrada zůstane zradou, okupace okupací, agrese nenajde synonymum. Vrah se marně kryje helmou, za niž zastrkal olivové ratolesti. Je však zapotřebí pravdivě je pojmenovat, staronově pokřtít.
Mnozí jsou příliš mladí a už to vzdali, zbývající příliš staří, než aby bojovali. Jenže větrné mlýny se točí pomalu, ale neúprosně. Z lidstva se sype mouka na křápance, homo sapiens bude zavržen. Na vyzvání Velkého Mobilu shromáždí se nad jámou posledního soudu a na povel skočí - bývalí boží bojovníci i majitelé realit. Tak to má být, tak to sepsali.
Ámos & spol. jim překážejí. Budiž jim vzdána čest - byli to vojáci, že, králevici dánský?
Kdo má jemný cit, a věru už ani není třeba jeho jemnost přehánět, cítí, že se blíží apokalypsa. Vojska se seskupují a lidství je obklíčeno. Děvek babylónských nepočítaně, chrám zaneřáděn, nebesa roztržena od ucha k uchu, v povětří řádí ozón.
Teodor Rotrekl na ostrově Horní Bezděkov maluje své zjevení. Aby nikdo nemohl tvrdit: Já český muzikant nic nevěděl.
Všichni jste věděli a skoro všichni mlčeli.
Vynalezli jste floopy-disk
ale Číňané s pružnou myslí vynalezli papír
Nutíte národy klečet před zlatým teletem
ale Mojžíš kvůli němu málem vyhubil svůj vyvolený lid
Koříte se svatému Mamonu
ale věřit začali Sumerové
Zaléváte mrakodrapy aby šimraly nebe
ale bůh zničil tlakem malíčku babylonskou věž
Mumie vzdorovaly prackám času pod lavinou nedotknutelného kamene
ale vy jste je svévolně rozbalili jako nemluvně
a ukradli jste jim zlato z plínek
Sejmuli jste Tutanchamónovi masku
ačkoli ještě neodbila půlnoc
Ničíte Palestinu patrioty
zatímco vlastenci stoupají na stupně vítězů v Plötzensee
Nenecháte na pokoji dvířka od Velkých jezer
ale před Uralem za Uralem nikdo nesmí stát
Vaše jediné tabu je soukromé portfolio
pokud ovšem nepatří jinému a bezmocnému
Nevynalezli jste ani papír ani rakety ani knihtisk ani střelný prach
ale skoupili jste všechny noviny všechny knihy a zaprášili osudy bezbranných
nasypali jste prach do soukolí fungujících větrných mlýnů
a do prachu Měsíce jste otiskli své drzé podrážky
Adidas ani Puma nezvítězí nad Kosmem
Bůh se ani neuchechtne fangli obsypané blechami
se zahrádkou 52 pyšných prskavek
52 kaprálů si může vyřvat plíce ve vzduchoprázdnu
vývěva neslyší štěbetání kačerů mcdonaldů
Myjete si ruce předčasně
Lázeň se teprv ohřívá
ale pod kotli se už topí
Smůla se lepí na paty rangerům ve výskoku
trapperům pioneerům scoutům
nosičům břemen bílého muže
nosítka zpuchřela
Antikrist jezdí v dvanáctiválci
se sirným zdvihem a pekelným vrtáním
Boží území si nekoupíte za ohnivou vodu
Bůh dovede abstinovat když na to přijde
a odříci si zrcátka z Murana a korálky z Jablonce
Nedbá ani na kvákání kvakerů
ani na zadržené šuky mormonů
Eden není Manhattan
Anděl s mečem nezabírá na diškereci
ani na členství v lóži Velkých losů
Pozor!
Byli jsme vyvoleni ke službě nikoli k vybírání daní
Co více čekat od života, když jsme nahlédli tam přes plot? A jestli jsme viděli co neviděli jiní, a ještě jsme směli podat svědectví - nu, to je báječné, to je lepší nežli zaplavat si v humrech!
Teodor Rotrekl zavrhl smyšlenky antikrista, který si vybral svět za surovinu ke znásilnění. Vymanil se a stal se tak na věčné časy a nikdy jinak osvobozeným realistou!
(Celobarevnou monografii TEODOR ROTREKL si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 250 Kč)
Autor: Karel Sýs
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)