EVA HRUBÁ
Koloběh koloběhů
Vypíjím do dna číši všech zlob ať v kanálu ulice
najde svůj hrob krvavá lázeň posledních dob
kdy sluncem už není zem co myslí na domov
Nahoře na hoře vyprahlý strom pahýlu ruky podobá se
to místo štěstím bylo teď smutek vysmívá se kronikám dávným
kdy nezdálo se však dnes zdá se
Koloběh koloběhů v rukavičkách hodin zastavil se v čase
a minulost bájná co slyšíš v každém hlase
kráse podobá se
Vypíjím do dna míchaný koktejl rtuti a slov
než v pepři rozkašle se
a na hoře hor v kole všech kol Máchův kraj
rozpláče se
v lásce…
V čokoládové polevě špendlíky
Valila se na mne voňavá vůně černých amuletů
na krku zpoceném nezkrotnou vášní
blonďatého neznaboha co týden a týden
zapaluje ohně v placatých dírkách po rohožce
do kterých vkládá barevné kuličky s bodavými hroty
a vyšlapává si do chodidel jemňoučké dírky Větráky duše
co páchnou po kakaových bobech
a plantážích plných svalnatých těl co se polévají nechutnou
vodou v níž se vyvaluje slunce
jakoby opodál svádělo sedící NESVOBODU
Roztékala se ve mně pichlavá touha
ukousnout ji špičky ňader
zavoněla ČOKOLÁDA
Slova bez písmen
Potkala jsem papír Byl celý nahrbený a zežloutlý Plakal
Za ním šla písmenka Otlučená Rozmazaná --- „to máme za to všechno“
…„za co všechno“… zeptal se otazník… „že nejsme slova“…
Daleko vzadu kde netopýři spí a den je ještě černější ležela pod kamením
co kdysi kdosi nanosil na stohy novin
aby nepoznány v dřevěné uhlí se proměnily
…SLOVA… MILOSTNÉ PIRUETY ZATÁČKY VYTÁČEK POLOTOVARY
POLOPRAVD I LEŽÉRNĚ POHOZENÝCH NEZNABOHŮ CO BOHEM VÁLKY POŽEHNAJÍ SLOVA VŠECH SLOV Z KATEDRÁL A PODZEMÍ
kam i déšť se proplakal
než slova novou zem vysvětí
Potkala jsem papír Podal mi ruku a já začala ČÍST…
A VŮBEC
NEŘÍKEJ že deštíkem mraky rozeženeš
že blesk není hůl pánaboha že nemyslíš na neřest
když ve vaně tě hladí pěna
Nelži že nelžeš
ač padáš na kolena
Nemluv o dešti když v duši ti schází duha NEPOVÍDEJ
že samota
není jurodivá a že lodě vlnobitím pronese mořská panna
že neslyšíš sníh co zimu přivolává
a vůbec neříkej
že blízko nezvoní nám hrana
Báseň na esté
Na tom světě božím
s h o ř í m
vypaluji v sobě bezelstnost
modré nebe podobno je dveřím
a zem pláčem skrývá bezbožnost
v krku hlen dýchavičný
z ulic kde beznaděj
je branou pro nemoc
na tom světě co knihy
p r o s í o milost
a přitom pohádek není nikdy dost
na tom kousku planety
kde hnízdí orel místo aby zpíval drozd
kam měsíc šmerká
zloděj co krade každou noc
na tom světě božím už neprosím o pomoc
v kolenou denně k slunci
v z l í n á
jak na chůdách uhranutá důstojnost
a ctnost je už jenom prach
co zůstal s otisky rukou na márách
sype se jak mouka co se s vodou míchá
ten nepozvaný host H o ř í m
a lepidlo olizuje zapatlaná upřímnost
ALOIS REICH
Hlavní důvod
Proč je vláda bez žen?
Brání se tak risku.
Není nutné volit
ministerskou MISSku.
Optimistická
Hlavu vzhůru, trafikanti.
Konečně se pohnem.
Naše řady posílily
… a dokonce Johnem.
Rada
Hromadíte? Syslíte?
Jak na to jít, kdo vám poví?
Přece dědek čibukový.
Dříve, než si myslíte!
Korupčníci, třeste se
Co vám uvízlo za nehty,
na to je krátká i ruka Boží.
Bacha! Jak houby po dešti
se teď nehtová studia množí.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)