(K životopisnému filmu o Larise Rejsnerové)
Ruský týdeník Litěraturnaja gazeta zveřejnil článek Viktora Ivaněnka o filmu věnovaném životu Larisy Rejsnerové, básnířky z počátku 20. století, která se angažovala v bouřlivé době Říjnové revoluce a budování spravedlivější společnosti. Přinášíme jeho zkrácený překlad.
V poslední době se stalo zvykem, že jestliže se někdo v televizi obrací na osudy lidí z doby Říjnové revoluce, musí dát najevo, že ten, kdo byl považován za hrdinu nebo za člověka, jenž sloužil myšlenkám sociální přeměny společnosti, ve skutečnosti žádný hrdina není a už vůbec ne vlastenec. Spíše je to zločinec nebo bezpáteřní člověk.
Samozřejmě, že byly a dodnes žijí sovětské mýty o událostech a lidech této i pozdější doby. To však neznamená, že na jejich místo musí přijít mýty jiné, přímo opačné. Je zapotřebí objektivní hodnocení. Jako v celém civilizovaném světě, kde příliš nespěchají očerňovat svoji historii.
Pokus o čestný pohled na hrdinku učinili filmoví dokumentaristé, tvůrci dvoudílného filmu Kometa Larisy Rejsnerové. Snímek vypráví o legendární ženě, která prošla cestou od vzdělané profesorské dcerky a salonní básnířky počátku 20. století ke komisařce Baltického loďstva a známé sovětské publicistce.
Dcera profesora práva a dědičné ruské šlechtičny vynikala od dětství mimořádnými schopnostmi a neobyčejnou krásou. Poté, co zakončila s vyznamenáním gymnázium, vstoupila do Psychoneurologického institutu a současně se stala mimořádnou posluchačkou univerzity. Její skutečnou vášní se však stala poezie. Byla přijata do elitního kroužku petrohradského poetického světa, kde se v r. 1916 sblížila s „hlavním básníkem té doby“, hrdinou první světové války Nikolajem Gumiljovem. Jejich románek byl bouřlivý a krátký, ale ovlivnil jí celý další život. Ve filmu je použita kronika počátku a poloviny 20. století, včetně záběrů samotné Larisy.
O Larisině životě a díle hovoří ve filmu četní kulturní činitelé, spisovatelé, historici, umělci i její příbuzní – doktorka filologických věd Marina Rejsnerová a redaktorka časopisu Kosmopoliten Julija Rejsnerová. Na filmu spolupracoval moderátor Dmitrij Antonov, režisér Alex Argutin, šéfredaktorka Oksana Andrejevová a kameraman Alexandr Samsonov. Producenty snímku jsou Viktor Merežko a Dmitrij Antonov.
D. Antonov o své práci na filmu říká:
„Nejvíce na mne zapůsobila výraznost samotné osobnosti této ženy. Podivuhodný produkt své epochy! Kdybychom ji hodnotili z pohledu naší doby, může se zdát cynickou až krutou, takovou svého druhu bolševickou atamankou. Vždyť Larisa bojovala v občanské válce, účastnila se bojů, prolévala krev. Muži jí záviděli její statečnost a rozhodnost. Přitom milovala a uměla být neodolatelně krásná. Chodila v krátkém koženém kabátě, ale s briliantovou broží. V bitvách obsazovala bohaté statky, které jí přišly do cesty. Vždy však zůstávala otevřenou, upřímnou, maximálně čestnou.
A je to samozřejmě velmi nadaný člověk, který si vytvořil vysoce zajímavý osud. ´Dobu si nevybíráme, v ní žijeme a umíráme.´ To platí o nás všech. I o ní. Jsem přesvědčen o tom, že takováto žena by v kterékoli době byla zajímavým, poutavým, okouzlujícím člověkem. Básnířkou, výtvarnicí, možná herečkou. V každém případě by to byla taková front-woman, jak bychom řekli dnes.
Je to osudová žena. Postupně se sblížila s třemi muži, kteří jsou sami o sobě významní. Je to Raskolnikov, Gumiljov a Karl Radek. Pro všechny byla nejen milovanou a zbožňovanou bytostí, nýbrž i velkou osobností. Všichni bohužel skončili špatně. Takový je osud.
Zemřela na tyfus v pouhých třiceti letech. Za tak krátký život prožila tolik, kolik jiní nezakusí za devadesát let. Žila plně každou vteřinu. Takový to byl charakter.“
Připravila STANISLAVA SAVICKÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)