Brzy po loni vydané sbírce Oldřicha Rafaje Paměť srdce vydalo nyní stejné přerovské nakladatelství Šárka ve stejném formátu i typografické úpravě Rafajovu sbírku NEZAPOMEŇ. Je to, jak uvádí tiráž s upřímností často dnes nevídanou, vydání druhé, rozšířené (vydání první vyšlo pod názvem Prameny cest); dodejme, že zmíněné první vydání bylo až urážlivě chudácké: dvacetistránkový sešit školního formátu, v němž byly básně vysázeny jedna za druhou dvojsloupečně tak, že každý delší verš byl rozseknut na dva jen proto, že se do zrcadla sazby nevešel, byl to vlastně separát Zpravodaje Výboru národní kultury.
   Ani necitlivé nakládání s básněmi, jako by to byly nějaké články, neublížilo jim natolik, abych nemohl tehdy v recenzi napsat, že "těch devětatřicet básní je spíše než sbírkou celistvá slovesná skladba ku chvále kraje, v němž Oldřich Rafaj žil od roku 1945, v němž dospíval, do něhož - domů - se vracel ze studií (a kde dostal své první místo jako kantor na jedenáctiletce), z vojny i z práce v Ostravě a v Praze, kde se nakonec usadil."
   Nynější přerovské vydání s novým názvem nejenže tiskne básně tak, jak se poezie tisknout má, každou báseň na nové straně a s úctou k celistvosti verše, takže víc než nahrazuje vydání první, ale je bohatší o devatenáct patrně nových básní, z nichž jedna je vklíněna mezi básně Dívám se z Pohoře a Pták (v prvním vydání Chvíle) nad řekou, ostatní jako blok mezi Měsíc za úplňku a báseň, jejíž název si vypůjčuji do záhlaví této recenze. Tyto nové verše vlastně básníkův záběr "nerozšiřují", ale prohlubují, vložený blok ne náhodou začíná básní Voníš po ovoci: k paměti zraku a sluchu se tu přimyká paměť dalšího smyslu, vzývání nejvlastnějšího básníkova domova se doceluje v Prsten zpěvu (tak se jmenuje asi vůbec nejlepší báseň sbírky). A v bloku básnických přírůstků je i báseň, jež dala sbírce nové jméno. To je vlastně slovesnou a navíc apelativní variací na název Paměť srdce, naznačující, jak velice ty dvě knížky patří k sobě jako autorovo vyznání trvalé, k stáru stále naléhavější lásky ke dvěma krajinám jeho srdce, drsným a tvrdým, a přece líbezným, jež vtiskly svůj ráz i Rafajovu verši.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]