HITLEROVA DIETA. Tak prostě a podivně se jmenuje kniha Američana George J. Davise. Vydalo ji v českém překladu Nakladatelství Tvarohová-Kolář, Praha 2003, 136 str., kart. V podtitulku publikace a z celého jejího obsahu se pak dozvíme, že název dieta je eufemistický. Ve skutečnosti šlo o drastická opatření vůči americkým válečným zajatcům, kteří byli internováni v německých táborech za druhé světové války. Ta »dieta« bylo potravinové zoufalství, »strava vedoucí k smrti vyhladověním«, jak napsal autor v předmluvě knihy. Sám vražedné hladovění okusil za ostnatými dráty - nedostatečně oblečen a psychicky zcela devastován. A dodejme, že důstojník americké armády G. J. Davis prožil poslední čtyři měsíce války v německém zajetí v »Arbeitskomandu« nedaleko České Lípy.
   Kniha nám sdělí, že utrpení v zajateckých táborech bylo vystaveno na 93 000 amerických vojáků. Strádali velmi fyzicky i psychicky. Knížka zachytila především otřesná svědectví o hladu. Autor na prvních stránkách věrohodně konstatuje: »Život za dráty je ta nejhorší životní lekce, jakou si lze představit.« Celá publikace je krutě a smutně (i když v ní autor někdy použil černého, šibeničního humoru), bezútěšně monotematická. Hlad s velkým H je všudypřítomně nadřazen všem ostatním zoufalstvím (zavšivení, zima, otroctví v nesvobodě, nedostatek hygieny, chabá koupel jednou za měsíc, žloutenka, úplavice či ostuda, že jste upadli do zajetí, atd.).
   Autor uvádí řadu vyznání trpících. Američan Hurve Cress z Cincinnati strávil jeden měsíc v provizorním německém »lazaretu«. Dostával k jídlu denně jen jednu porci polévky - bramborové slupky v horké vodě, se slabým plátkem tmavého chleba obohaceného pilinami. Za čtyři měsíce zajetí se spadl z 90 kg na 45 kg. A co jiní a jinde? Na celý den čtyři brambůrky, veliké jako skleněné kuličky, uvařené ve vodě ochucené slámou. Vodové polévky s červenou řípou a ječmenem se vařily všude. Zajatec Georgie DeSantis vzpomíná, že musel každý den ujít za prací osm kilometrů tam i zpět a pracoval celý den bez jídla a po návratu dostal jednu plechovku tuřínové (řepné) polévky k večeři. K snídani mu nabídli »ersatz« kafe a krajíc tmavého chleba. A co říkají další svědectví? V polévce plavali často červi, zajatci zabili a snědli syrové kuře, chrupavky v polévce jim připomínaly kosti krys, jindy v talíři plavalo koňské kopyto. Také se dozvíme, že se nepohrdlo mrtvou kočkou, zmrzlým ptákem a jinými zvířecími zdechlinami. Za krutých pěších přesunů muži vyhrabávali ze zmrzlé země brambory a řípu. Balíčky Červeného kříže, určené zajatcům, Němci vykrádali a konzervy, které se z nich vězněným občas uštědřily, se propichovaly, aby neposloužily jako eventuální zásoby při možném útěku. (Ze stejných bezpečnostních důvodů museli Američané vždy večer odevzdávat boty i bačkory). A z těch balíčků se dokonce hodilo namazat na chléb i švédskou zubní pastu. Nelze se tedy vůbec divit, že Davis píše: »... mozek v neustálé komunikaci s prázdným žaludkem nemyslí na nic jiného než na jídlo.«
   Kniha je bohatě zalidněna řadou konkrétních osob, ale obsahuje i tabulky jídelníčků »Hitlerovy diety.« Je to publikace plná sardonických quasioptimistických úvah, realisticky krutého sarkasmu. Jsou v ní hluboce reflexivní myšlenky. Myšlenky, evokující hrůzné události staré přes šedesát let. Je to pozoruhodná literární práce Američana, která má tolik co říci dnešním mladým generacím. Ti, kteří zvolili její překlad a vydání, volili bezesporu dobře. Vždyť myšlenky knihy jsou stále plny hořké pravdy - a proto i živé. Uprostřed nejistého míru tohoto světa nám jeden Američan poslal neklamné svědectví: »I my víme, co je to válka!« Při četbě této publikace si uvědomujeme, že stále platí: »Libri muti magistri sunt.« (Knihy jsou němí učitelé)...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]