Řekněme si to hned zpočátku, na dvorku byl zkrátka bordel. Slepice si snášely vejce, kde je napadlo, ano, dokonce i v pejskově boudičce, kohout, nehledě na hygienické předpisy, kálel po celém prostoru dvorku, krocani nade vším hudrovali - i nad takovým výdobytkem, jako jsou napáječky pro kozy, kroutili hlavami - prase se chovalo jako vždy strašně, a kdyby se daly sežrat i dveře od chléva, sežralo by je. Kozy mektaly, aniž tušily proč, kachny se sice zatím držely v blátě, ale husy, husy ty syčely jako papiňáky.
   Když si to pejsek s kočičkou hodili na internet, řekli si, že je opravdu již nejvyšší čas udělat alespoň něco s tím smradem. Nevěděli však co. A tak se rozhodli, že zvolí Radu Našeho dvorečku. Rada bude patnáctičlenná a z pětačtyřiceti slepic ji budou tvořit čtyři slepice, z třiceti dvou dvě kachny, z pětadvaceti tři husy, vepř, dva kohouti z jednoho smetiště, koza Táňa, holub a perlička. Do rady se sice ještě hlásil vrabec, ale vzhledem k tomu, že ten většinu času netráví na dvoře, ale po střechách a haluzích, byl ze seznamu kandidátů do rady vyřazen.
   Ledvaže pejsek s kočičkou vyvěsili seznam kandidátů na dveře od chléva, strhl se na dvoře hotový poprask. Kdákání, ryčení, syčení, založení Ligy domácího zvířectva. Především slepice začaly kdákat, že ony odjakživa tvoří na tomhle dvorečku většinu a chtějí mít proto i většinu slepic v radě. Žádaly osm nominovaných slepic, z toho polovinu greenhornek, které nesou nejvíc. Jak to prý, že to pejsek s kočičkou nevědí?
   Prase se vyřítilo z chlívku s tím, že v Evropské unii se to odjakživa řídí podle kilogramů živé váhy, neboli kdo je nejhmotnější, musí mít i největší váhu v radě. Jedno prase prý má mít minimálně osm hlasů. Kachny se tomu smály, nedivte se jim, ale husy, ty už zase syčely jak papiňáky. Trvaly nejen na další, čtvrté huse v radě, ale i na dvou hlasech pro každou husu, neboť hlavním předpokladem pro členství v radě je inteligence, a tu husy mají. Jak to, že to pejsek a kočička nevědí?
   Hotovou katastrofou byl ale až příchod Velkého psa odvedle, bernardýna Barryho. Prolezl sem škvírou v plotě z vedlejšího dvora a "že chce byť tož také v tej vašej radi," trval. Česky se učil v Connecticutu, ale na to, že tu byl teprv deset let, štěkal srozumitelně. Jeho pán, pan prezident Pěšinka, si prý přímo výslovně přál, aby byl v radě a Velký pes zahájil takový štěkot, že všechny slepice, kachny, husy, holub i perlička se okamžitě rozutekly. Upřímně řečeno, vy nevíte, co takového Velkého psa může napadnout.
   A jen co tenhle Barry doštěkal, vyjukl zpoza kotce tchoř. A hned, že celá volba neplatí, protože se zapomnělo na králíky, jichž je stále ještě k dnešnímu dni plná králíkárna. A vy jste, pravil tchoř, nevybrali jediného králíka do rady! Vám není ani těch králíků líto? Víte, co to je přespávat v takové králíkárně? Víte, jak těm králíkům v těch kotcích musí bejt? Fuj, hanba!, mečela koza Táňa, a pokud prý pejsek s kočičkou do rady dodatečně nezařadí a nezvolí tadyhle toho tchoře, Velkého psa pana prezidenta Pěšinky a alespoň některé ty chudáky králíky, svolají s tchořem na louku mítink, kde všechny ovády, brouky i čmeláky seznámí s nedemokratickými poměry na tomhle smradlavém dvorečku.
   Pejsek s kočičkou si to zase hodili na internet a na displeji se jim sama zvolila nová rada: prase s osmi hlasy, dva tchoři (jeden přišel ještě v půl čtvrté), pes Barry a z přesvedlejšího dvorečku pes-boxer Kvazimódo. Postavil se k bidlu a špicoval slechy.
   Když si nové složení rady pejsek s kočičkou přečetli z displeje, pejsek tiše zavyl a kočička ještě tišším hláskem zamňoukala. Padnuvši si do náruče, usedavě se rozplakali. Kdepák, pošeptal pejsek kočičce do ouška, ten smrad tu máme už navždycky.
   Jakej smrad? žasl tchoř.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]