EDOARDO SANGUINETI
   Návrh k projednání
   náš návrh (možná, ale i počátek hnutí) by mohl dát na vědomí
   že:
   může dojít k tomu, že nějaké slovo (a v tomto jediném slově činnost)
   je přinuceno nechat se (bráno, nyní, z hlediska poezie) chránit poezií
   (bráno z hlediska politiky): (i jako sen o snu, nejde-li to jinak):
   aby mohlo (v dobrém obalu, s prodlouženou trvanlivostí) trvat v čase:
   a přiznávám se,
   že jsem, jednou, řekl (Hellerové), že historie může
   (opovážil jsem se tenkrát, myslím, říci, že musí) být chráněna obalem
   filosofie historie, má-li být historie ušetřena: a rovněž
   filosofie: a hlavně historie filosofie:
   a že
   naše slovo, historií vytěsněné, se vrátí jako věc (bráno, opravdu,
   z hlediska historie) času: jako strašidlo (znovu je takto označme) postprehistorické:
   (a že tudíž, aspoň v tomto ohledu, je dnes třeba psát komunistickou poezii).
   Přeložil ZDENĚK FRÝBORT

   Přítel naší Unie českých spisovatelů a Obrysu-Kmene, italský avantgardní básník, literární kritik a historik Edoardo Sanguineti, v Itálii dnes možná nejvýznamnější, se někdy v lednu, sám doma, vážně zranil. Hledal nějakou knihu v horní přihrádce knihovny a zřítil se ze schůdků, pořídil si zlou zlomeninu. »Nebudu ti líčit mé strasti a bolesti, byl by to dlouhý příběh, a tohle je vůbec první dopis, který od nehody někomu píši,« napsal mi.
   Popřejme Edoardu Sanguinetimu brzké uzdravení a s ním i brzký návrat k psacímu stroji.
   ZF

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]