Plakát a titulní strana katalogu 33. Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2005 jsou vyzdobeny soutěžní kresbou postavy s rukama vzhůru nad hlavou. Působí apelativně. Snad proto, že apel patří k tragédii Lidic a války? Ptám se dětí, co ten obrázek znamená? »Je zděšená« (Ája, 9 let). »Bojí se« (Hana, 12 let). »Volá o pomoc. Pusu má do óóó« (Ivan, 5 let). Ptám se i autora obrázku, medailisty Tomáše Franty (7 let, Most), vyznamenaného nejen medailí »Lidická růže«, ale i zveřejněním autorství jeho obrázku na plakátu a na katalogu výstavy při předávání cen v Lidické galerii (2. červen). Je na rozpacích. »Řekni, že tancuje, že se raduje,« napovídají mu marně dospělí. Tématem soutěže je totiž ŠTĚSTÍ.
   Štěstí má také medailistka Lolita Kupcová (7 let, Lotyšsko - Rezekne). Spolu se svou učitelkou Jevgenijí Dudukalovou byla pozvána na čtyřdenní pobyt v ČR (prohlídka Památníku Lidice, Kladna, Karlštejna, Prahy). Obě jsou Lotyšky, na mou ruštinu reagují bezvadně. »Co namalovala?« ptám se Lolity. »Kočku. Mou kočku! Má štěstí. Chytila myš!« Prohlížíme si výstavu. Lolita ukazuje, co se jí nejvíce líbí. Má vytříbený vkus z výstav dětské tvorby ve Francii, Bulharsku atd. Lotyšská učitelka výtvarné výchovy chválí uspořádání interiéru výstavy, možnost inspirace, porovnání výtvarných technik. Nepřetržité nadšení vyvolává česká a slovenská expozice snad u všech návštěvníků. Na vystavené práci výše zmíněné ale překvapuje velký nápis VERSACE. Předseda soutěžní poroty nás upozorňuje, že se díváme na čtyři arabské princezny oděné podle fantazie dětí a že »versace« je známý název módního stylu či firmy. Na jiné arabské princezně je namalováno BLANKA MATRAGI. Paní Blanka je Češka žijící v Sýrii a jednou ročně prý u nás pořádá módní přehlídky, zná se s panem Havlem, respektive s jeho vzácnou ženou. Předseda poroty se diví, že ji neznám. Na oplátku se divím, proč paní Blanka nesponzoruje lidickou výstavu. Má tu skvělou reklamu. Ví o tom? Na rautu si potom připíjíme i s paní Jevgenijí - také na konzultace o dětské tvorbě s cizinci chybějí peníze, to jest sponzoři.
   Je možné, že sponzora nepotřebuje Lidická galerie, ale spíše rozvoj nějaké přijatelné výroby v obci. Že má statut pietního místa a stavební uzávěry? Proč by mírumilovná, ekologicky čistá a tichá průmyslová zóna s logem šťastné princezny ve směru dopravní tepny nad obcí nemohla zaujmout zastupitele? Proč by neměl být podnik princezny volající o pomoc co nejdříve v regulačním plánu obce? Proč by neměl zbavit občany této české vsi zaměstnaneckých potíží? Co není, může být, neb odvážnému štěstí přeje.
   Zatím se v areálu Památníku Lidice rozvíjí podle mého názoru nadbytečný megaprojekt muzea. Význam předpony mega- je obsáhlý, megal - ve spojení megalomanie - znamená náklonnost k velikášství. Myslím, že žádné mega-, megal- nesluší pietnímu místu. K pěstování paměti světa o zvěrstvech 2. světové války je dostatek dokumentů i v nynějším muzeu, v archivech, ve všech druzích umění, včetně umění pěstovat a nenechat zdevastovat dvě stě odrůd růží v Mezinárodním sadu přátelství a míru. Výpovědní hodnotu má samozřejmě i bohatý archiv dětské výtvarné výstavy. Tentokrát patrně poprvé výstava zhodnocuje i téma reklamy na odívání arabských či jakýchkoli princezen. To je téma pro byznys! Neprasknou-li ovšem právní švy této výtvarné vymoženosti...
   Směr Lidice láká. Růže začínají kvést. Pozor na trny a strmý úspěch arabských princezen!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]